Pisatel popisuje téhož Krista jako Syna člověka i Syna Božího. Neboť slova „byl ustanoven dědicem všeho“ jsou platná pro Něho díky Jeho lidství. Zatímco slova „věky/světy byly stvořeny skrze Něho“ se na Něho vztahují kvůli Jeho božství.
Je třeba si také povšimnout, že před zmínkou o Jeho božství zde zmiňuje Kristovo lidství, aby mohl ustanovit známé pravidlo, že člověk se učí poznávat Boha vírou. Lidství Krista je ten náš svatý žebřík, zmíněný v Genesis 28:12, kterým stoupáme vzhůru k poznání Boha.
Kristus proto říká: „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“ (Jan 14:6) A znovu: „Já jsem Dveře.“ (Jan 10:7) Ten, kdo chce s užitkem vystoupat až k lásce a poznání Boha, měl by opustit lidská metafyzická pravidla ohledně poznání božství, a místo toho se nejprve soustředit na Kristovo lidství. Neboť jde o nesmírně bezbožnou opovážlivost, že tam, kde se Bůh ponížil, aby se nám stal rozpoznatelným, hledají si smrtelníci jinou cestu tím, že se řídí radami svých přirozených schopností. Vždyť Kristus je obrazem neviditelného Boha, jak se říká v Koloským 1,15.
(„Přednášky nad Židům“, rok 1517.)
