Return to site

Pojmy a dojmy 3 - BÝT DĚTSKÝ, NE DĚTINSKÝ

1. Korintským 14:20 ... „Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.“

· nedělní

Přátelé, kteří jste před Bohem jako děti a v Kristu dospíváte –

Dnes nás čeká další díl série kázání, ve kterých se věnujeme vybraným důležitým pojmům Nového Zákona. Dnes se podíváme na dva postoje, které sice zní podobně, ale rozdíl mezi nimi je podstatný. Řekneme si, v jakém ohledu by – podle Písma – MĚL být náš život a přístup k němu „dětský“ a v jakém by NEMĚL být „dětinský“. Záměrně jsem řekl „podle Písma“, protože každý bychom mohli vymyslet různé významy a dát různé obsahy slovům „dětský“ a „dětinský“. Pojďme se podívat na některé z těch běžných a pak na to, co o „dětském“ resp. „dětinském“ postoji říká Písmo.

BÝT DĚTSKÝ

Když slyšíme přídavné jméno dětský, většinou si představíme něco pozitivního, co mají děti a co jsme my, dospělí, někde během těch let většinou ztratili. Dětská fantazie, která umožňuje dětem představovat si, že letí letadlem ke hvězdám, zatímco sedí na zemi v krabici. Nebo dětský úsměv, který je srdečný, bezprostřední a také nakažlivý; vždyť jen pohled na něj vyvolává úsměv na tváři nám dospělým. Nebo dětská zvídavost, se kterou škvrňata zkoumají brouky a šneky a ochutnávají cokoli, co leží na zemi. To všechno jsme většinou s věkem opustili, vyrostli jsme z toho. Jak to je napsáno v knížce MALÝ PRINC: „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“

Dětský podle Písma

Je nějaký smysl či obsah pojmu dětský, který bychom si podle Bible měli rozhodně osvojit, zachovat a pamatovat? Ano a je jich hned několik. Když jednou k Ježíši přinášeli rodiče své děti, dokonce nemluvňata, aby jim Pán požehnal, učedníci jim v tom bránili. Mysleli si, že malé děti „ještě nemají rozum“, aby „z Ježíše něco měli“. Ale Ježíš se na ně rozhněval, protože přišel i kvůli dětem a i jim toužil přinést a předat požehnání od Boha. Učedníkům řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží tak jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (Lukáš 18:16-17)

Dospělí mají sklon si myslet, že do Božího království – do stavu, kdy v člověku kraluje Bůh svou milostí, odpuštěním, pravdou, nadějí a láskou – že tam vstoupí, až všechno pochopí, až všechno zváží a až všechno promyslí. A to malé děti přece nemohou! Jenže „království Boží“ se přijímá, ne získává! Přijímá se jako dar, který je určen každému, i miminku, které ještě „nemá rozum“. Naopak, v tomto směru se dospělí musejí „stát dětmi“, aby i jim patřilo Boží království. Malé dítě vše dostává a s důvěrou přijímá, ne za zásluhy, ne až dostane rozum, ne až se polepší. Dostává vše, co potřebuje, od rodičů, kteří ho mají rádi. Stejně tak my dostáváme dobré dary od Boha, který nás miluje. Dary jako je odpuštění hříchů při křtu, jako je nový život v Ježíši Kristu.

Jindy se učedníci zajímali o to, kdo je v Božím království největší a nejvýznamnější. Možná zvažovali své kvality a schopnosti, které druzí nemají. Ježíš si zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl těm svým povýšeným učedníkům: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.“ (Matouš 18:1-6)

Jen si zkuste představit, být to dítě v té chvíli. Přišlo, když ho Ježíš zavolal, stálo tam a asi netušilo, co se děje; kolem samí dospělí, samostatní lidé, kteří přece vědí o světě všechno, rozumí životu, postarají se o cokoli. Oni jsou tu ti důležití a já jim tu nějak mohu posloužit, ani nevím jak. Právě to je dětská pokora, kterou Ježíš dal učedníkům za vzor. Nevyvyšovat se nad druhé, nehledat, kdo je mezi námi nejdůležitější, ale spíš dávat druhým přednost, považovat druhé za důležité, přijímat možnost druhým nějak posloužit. Přesně tak se pokořil i Bůh kvůli nám: přišel mezi nás v Ježíši, protože nás považoval za důležité, před svým pohodlím dal přednost naší záchraně, posloužil nám svou obětí za naše viny.

Třetí smysl, ve kterém máme být – a díky Bohu působícím v nás i můžeme být – jako děti, zmiňuje apoštol Pavel v 1. dopise křesťanům do Korintu. Napsal jim: Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení/smýšlení buďte dospělí.“ (1. Kor 14:20b) Vůči zlému, zlomyslnému, zlovolnému postoji buďte neznalí a nedotčení, jako nemluvňata. Nenabírejte zkušenosti ve špatném jednání, nechtějte být ostřílení v tom, co ubližuje a ničí vás i druhé. Ale ve svém smýšlení, chápání, rozvažování buďte (lépe: „se stávejte“) dospělými. Nebuďte v tomto ohledu dětinští.

Což nás přivádí k druhému postoji, který si osvojovat nemáme.

NEBÝT DĚTINSKÝ

Když běžně slyšíme slovo dětinský, máme většinou na mysli něco negativního, co mají děti, ale dospělí by už neměli mít. Někdy je ten výraz použit trochu nadneseně, odlehčeně. Někdo může být nazván dětinský, kdo je vlastně takový neškodný „hračička“. Vážnější je případ, který nazýváme dětinskou reakcí, když se dospělý uráží a vzteká, že není po jeho, když si nenechá nic vysvětlit, nechce nic pochopit, dělá grimasy, vyplazuje jazyk. Jak se občas říká: „Seš jak malej Franta.“ Ale dětinské je i sobecké chování, přístup k věcem kolem nás ve stylu „to je moje, nesahej na to“, „jdi pryč, teď jsem na řadě já“. Všelijaké handrkování, překřikování druhého, naschvály – to jsou věci běžné i mezi dospělými, ale jsou dětinské.

Dětinský podle Písma

Je však nějaký smysl či obsah pojmu dětinský, který bychom podle Bible neměli uchovávat, ale naopak opouštět? Ano, je jich několik. Ten hlavní jsme zmínili v předchozím textu, kde Pavel psal Korinťanům: „Bratří, ve svém myšlení/smýšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení/smýšlení buďte dospělí.“ (1. Kor 14:20) Na co ale Pavel odkazoval, když psal křesťanům v Korintu, aby se stávali dospělými ve svém smýšlení? Stačí se jen podívat, k jakým otázkám se Pavel ve svém dopise vyjadřuje, jaké problémy v Korintu ničily společenství křesťanů. Poznámka mimo: Ne, křesťané nejsou dokonalí a bez chyb. Ale Bůh s nimi a na nich stále pracuje!

„Dětinské“ problémy v Korintu zahrnovaly právě onu soupeřivost ohledně toho, kdo koho pokřtil a kdo se s kým zná; závist a sváry ohledně duchovních obdarování, které dostali od Boha; povyšování se nad ty, kteří konkrétní dary neměli; neskrývané cizoložství a tolerance ostatních této morální špatnosti; křivdy a souzení se s bratry ve víře o majetek; opilost a nenasytnost při společném stolování. Prostě „byli jako malí“.

Jenže oni už měli být „velcí“, měli být duchovně vyspělí. Pavel jim napsal: „Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?“ (1. Kor 3:1-3) Oni už měli vědět lépe než lidé v tomhle světě, že každé obdarování, pokud vede jen k sobeckému sebevyvyšování a sebeprosazování, je na nic. Ničemu to neprospěje, pokud nevede obdarovaného ke službě druhým v lásce (agapé). Právě v tomto listu se nachází ona známá 13. kapitola o lásce, která začíná slovy: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, … Kdybych měl dar proroctví… Kdybych rozdal všecko, co mám… ale lásku bych neměl, nic nejsem… nic mi to neprospěje.“ (1. Kor 13:1-3)

Ano, kdo nedospěl k lásce, kterou Bůh v Kristu Ježíši člověka zahrnuje, bude se stále více či méně chovat „dětinsky“. Jeho středobodem existence bude on sám, jeho vlastní uznání, jeho vlastní potřeby, namísto aby se soustředil na Krista mezi námi, ve kterém je naše sláva a uznání, a namísto aby vnímal a odpovídal na potřeby lidí kolem sebe.

Být dětský, ne dětinský. To je oč tu běží, mohl by říct klasik. K tomu nás nabádá Písmo. K tomu nás zmocňuje Bůh. Být dětsky důvěřující a spoléhající na Boha. Být dětsky pokorný a ponížený. Být ke zlomyslnostem „miminkovsky“ neznalý, nedotčený. A přitom nebýt dětinsky sobecký a sebestředný, dětinsky soupeřivý a ctižádostivý, dětinsky ustrnulý v poznání a šíření lásky Kristovy.

Naše zamyšlení bychom mohli uzavřít ještě jinak: V přijímání darů od Boha buďme jako děti. Dostáváme je darem! Ale v užívání darů od Boha buďme jako dospělí. Nemáme je totiž jen pro sebe, ale abychom je sdíleli s ostatními a ke slávě „Dárce všech dobrých darů“.

Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly