Return to site

Pojmy a dojmy 1 - OKRUHY LÁSKY

1. Jan 4:16 ... „Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“

· nedělní

Milovaní a v lásce přebývající –

Dnes bychom začali sérii kázání, která bude mít za cíl vysvětlit některé důležité pojmy (zejména) Nového zákona, které někdy bývají nesprávně pochopeny nebo nesprávně použity, případně které je užitečné odlišit od jiných, podobných. Otevřeli bychom například otázku Boží vůle ve srovnání s lidskou vůlí, podívali bychom se na rozdíl mezi milostí a milosrdenstvím, mezi dětským a dětinským přístupem k životu, mezi spravedlivým hněvem a návaly hněvu, na vztah mezi vyznáním hříchů, zpovědí a odpuštěním, na souvislost mezi vírou a skutky, na rozdíl mezi přítomností a společenstvím a některé další otázky. Nepůjde mi o vyčerpávající pojednání, ale spíše o základní shrnutí, poskytující – jak doufám – srozumitelný vhled do probíraných témat a umožňující se jimi třeba později zabývat do větší hloubky… a hlavně je lépe vnímat i ve svém každodenním životě s Bohem na své straně.

Přesněji: s Bohem na Jeho straně. Což je důležité chápat, abychom se nesnažili „dostat Boha na svou stranu“, najít jakési přijatelné odůvodnění pro své destruktivní jednání, ale abychom hleděli „pochopit, co je vůle Páně (Efezským 5:17b), abychom dokázali „rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé (Římanům 12:2). Což přímo souvisí s prvním tématem, kterému bychom se dnes věnovali. Nazval jsem ho:

OKRUHY LÁSKY

K tomuto tématu mě přivedl rozhovor, který jsem četl v nějakém časopise, ve kterém bývalý kněz praktikující homosexualitu obhajoval své soužití s mužem tím, že „Bůh je láska“. Nevím, jestli ten jistě vzdělaný ex-kněz nevěděl nic o rozdílných podobách a formách lásky, nebo se jen prostě snažil, jak jsem říkal výše, „dostat Boha na svou stranu“ – přimět Ho, aby schválil jeho počínání, nebo to počínání dokonce označil za dobré, Bohu milé a dokonalé.

Ano, „Bůh je láska“; napsal to přece apoštol Jan ve svém listě, ten Jan, který ve svém evangeliu zmiňuje sám sebe nikoli jménem, ale pod pseudonymem „učedník, kterého Ježíš miloval“ (Jan 21:7,20). Znamenalo to snad, že Jan a Ježíš udržovali nějaký sexuální poměr? Chraň Bůh toho, kdo by k takovému závěru došel! Jak to tedy s tou láskou je? Jaké jsou její okruhy?

Začněme tím, že si uvědomíme, jak široký pojem je ono české podstatné jméno LÁSKA a s ním související sloveso MILOVAT. Jistě vnímáme rozdíl mezi tím, když řeknu „miluji svou ženu“ a „miluji čokoládu“. Cítíme rozdíl mezi „miluji svou babičku“ a „miluji svou zahrádku“. Nejde tu o rozdílnou intenzitu či sílu jedné a té samé lásky (to by má žena mohla začít na čokoládu žárlit), ale jde o jinou podobu a formu lásky. A jak uvidíme později, každá taková láska má také jiný „okruh působení“.

Není láska jako láska...

Protože Nový zákon je psán starořečtinou, bude užitečné se podívat na to, jak je láska chápána v tomto jazyce. Staří Řekové rozlišovali čtyři druhy lásky a měli pro ně různá jména.

(Dodejme, že některé zdroje mluví až o sedmi druzích lásky a někteří sociologové definují ještě další její formy; ale často jde pouze o odnože některé z těch základních, nebo o různou kombinaci, „namixování“ těch čtyř základních podob lásky v rozličných poměrech.)

Projděme si krátce tyto čtyři formy lásky podle starých Řeků a podívejme se, zda a kde se objevují v novozákonních Písmech.

Storgé

Začal bych tou nejpřirozenější formou lásky, která je také první, kterou poznáme, když přijdeme na svět. Ano, říkáme jí někdy „mateřská láska“, ale obecněji jde o lásku v rodině, mezi příbuznými, mezi těmi, které spojuje jedna krev. Řekové jí říkali STORGÉ a představuje onu laskavou, něžnou, starostlivou, opečovávající náklonnost. To je láska mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, to já láska, kterou milujete svou babičku, láska, díky které máte starost o to, jak se daří vaší sestře, i když se s ní třeba dvakrát dobře nesnášíte.

V Novém zákoně najdeme mnohé příklady této lásky Storgé – známý je případ Šimona Petra, který měl nemocnou tchýni, a tak spolu s ostatními prosil Ježíše, aby ji vyléčil (ano, skutečně se přimlouval za svou tchýni! Viz Lukáš 4:38); dalších příkladem je Marie a Marta, které milovaly svého bratra Lazara a velice se rmoutily, když zemřel (viz Jan 11:19).

Přestože příkladů lásky Storgé bychom našli více, samotné slovo se v NZ nevyskytuje. Objevuje se však v záporném tvaru přídavného jména: astorgos, neboli „bez přirozené lásky“. Když apoštol Pavel popisuje hloubku zkázy, do které se svět kvůli své zvrácenosti řítí, jedním z rysů je také chybějící přirozená láska. V Římanům 1:31 Pavel popisuje, že zbloudilí lidé jsou astorgoi, tj. „neznají lásku“ (ČEP), jsou „bezcitní“ (NBK), „beze vší lítosti“ (KR). Tento lidský rys se rozroste zejména v posledních dnech, jak píše Pavel Timoteovi (2 Tim 3:1,3): „Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, …“ a také astorgoi, „bez lásky“, „bezcitní“. Bez kousku něhy, péče, zájmu o své blízké.

Na to si vzpomenu, když dodnes u nás, v „rozvinuté“ společnosti, se dočtu o tom, jak matka zabije své vlastní batole, nebo odhodí miminko do popelnice, ale také o tom, jak mladí nechají staré příbuzné dožít o samotě a v zapomnění. Ano, i to jsou příklady opaku lásky Storgé, té přirozené, příbuzenské náklonnosti. A Pavel píše: „Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.“ (1. Tim 5:8)

Filia

Asi nejrozšířenější je pak druhý typ lásky, kterou je láska FILIA. Ta zahrnuje především přátelství, ale také další podoby lásky na základě nějakého zájmu, spřízněnosti, souznění. Z lásky Filia máte potěšení, je to láska, kterou milujete svou zahrádku nebo čokoládu, ale také svého psa, fotbal nebo peníze. Filia mezi lidmi je přátelská náklonnost, důvěrná družnost. Nelze ji mít s každým člověkem, jak říká i Přísloví 18:24 – Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.“

Lásku Filia můžete mít ke svým bratrům, říká se jí filadelfie, zejména k těm, kteří jsou „bratry“ v nějakém přeneseném, nepříbuzenském významu. Např. i k těm, kteří jsou bratry ve víře, protože je mezi námi „duchovní spřízněnost“. K tomu nás povzbuzuje Pavel slovy: „Milujte se navzájem bratrskou láskou (filadelfia)“ (Řím 12:10). Milovat můžeme člověka jako takového – tomu se říká filantropie. Sám Bůh je popisován jako filantropos, lidumil, v listu Titovi 3:4. Další známé odvozeniny dané okruhem lásky Filia jsou např. slova filatelie (láska ke známkám), filosofie (láska k moudrosti), také jména Filip, původně Filippos (milovník koní), nebo Teofilos (milovník Boha, tedy česky Bohumil).

Víte ale, že může být Filia i škodlivá a destruktivní?! Je to jednak v případě, kdy se Filia jaksi „vymkne kontrole“, kdy jí dáváme přednost před jinými druhy lásky, např. před Storgé. Nemůžeme navštívit sestru v nemocnici, protože milujeme fotbal a „musíme“ na stadion. Jindy je Filia ničivá, když jejím objektem či okruhem je něco ničivého. Mohou to být návykové látky, sledování porna, alkohol, peníze a majetek, moc nad lidmi. Anebo obecně – pro nás křesťany – principy a hodnoty tohoto světa! Právě o tom píše Jakub ve svém listě (4:4), kde varuje: „Což nevíte, že přátelství (filia) se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ Souznění se zájmy a způsoby padlého světa znamená disharmonii se zájmy a způsoby Boha. Nelze jít najednou dvěma rozdílnými cestami…

Eros

Krátce se zastavme u třetího typu lásky – je to láska smyslná, tělesná přitažlivost, která se projevuje romantickou a sexuální intimitou. Řekové jí říkali EROS, a od tohoto slova máme v češtině slova jako erotický či erotika. I když se přímo toto slovo v Novém zákoně nevyskytuje, tato láska EROS je námětem, kterému se lyrickým jazykem věnuje zejména SZ kniha Píseň písní. I když je tato kniha chápána křesťany také alegoricky (jako popis láskyplného vztahu mezi ženichem-Kristem a Jeho nevěstou-církví), opěvuje zároveň milostnou lásku muže a ženy, pravděpodobně krále Šalomouna a neznámé Šulamitky, vesnické dívky ze Šunamu.

„Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu. …Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů. Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou. … Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu.“ (Píseň písní, PP 4) Stará židovská tradice říkala, že není dovoleno muži studovat tuto knihu dříve, než mu bude 30 let…

„Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.“ (PP 8:6-7)

Je třeba vědět, že Bůh stanovil jasné hranice pro praktikování této lásky Eros. Záměrně neříkám pro cítění této lásky. Cítit můžete Eros k mnoha ženám, někdy i k mužům, zletilým i nezletilým. Je to fyzická, pudová záležitost. Bůh přitom nezakazuje něco cítit, ale stanovuje, jak podle citů a pudů jednat, kde jim dát průchod, a kde je naopak neuspokojovat, přemáhat, ovládat.

A pro projevy lásky Eros stanovil Bůh jako rámec či okruh manželství mezi mužem a ženou. Ne proto, aby nás lidi prudil, ale aby nás ochránil! Je-li erotická láska „silná jako smrt“ a „prudká jako oheň“, člověk s ní musí zacházet náležitě opatrně, jinak bude skrze ni ničit sebe i druhé. A to Bůh nechtěl dopustit. Jako kdyby kameny kolem ohniště vymezil, kde má oheň hořet a být užitečný. Pro naplňování lásky Eros, emoční a fyzické „poznávání“ se a stávání se „jedním tělem“, vyhradil náš Stvořitel do celoživotního manželství. Proto mohu říct, že „miluju svou ženu“ také láskou Eros.

Agapé

Posledním typem lásky, který jsme nechali nakonec, je láska zvaná AGAPÉ. To je ta láska, o které Jan píše „Bůh je láska“. Touto láskou Jan poznal, že je Ježíšem milován. Agapé je nezištná, nesobecká, nepodmíněná, obětavá láska, která koná – a to je důležité! – koná ve prospěch milovaného. Nekoná proto, že si to milovaný zasluhuje, že je toho hoden, ale proto, že to milovaný potřebuje.

A i když Bůh vymyslel Storgé, i když vymyslel Eros, i když je velkým Filantropem, Jeho podstatou, Jeho niterní charakterem, je právě láska Agapé. Láska, která jako nevyčerpatelné zřídlo štědře obdarovává všechny, kteří jsou v jejím dosahu. Je to vskutku „Boží, nadpozemská láska“. Právě tato láska vedla Otce, že poslal svého jediného Syna do ztraceného a hynoucího světa nás hříšníků, aby „žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3:16).

V tom se ukázala Boží láska (AGAPÉ) k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.

- 1. Janův 4:9

Láska Agapé nestojí na emocích, není to jen nějaký „sentimentální pocit“, který je tak prchavý a křehký, že kolem něho musíte zlehka našlapávat, aby se nevypařil. Ne, Agapé je pevně odhodlána a rozhodnuta, protože je zakotvena v tom, kdo miluje, ne kdo je milován.

V mezilidských vztazích projevil lásku Agapé onen Samařan v Ježíšově podobenství, když uviděl zraněného židovského muže ležet na cestě. Miloval svého bližního – ne láskou Storgé (to nebyl jeho příbuzný ani soukmenovec), ne láskou Filia (mezi Samařany a Židy bylo spíše nepřátelství a pohrdání), jistě ne láskou Eros (nevzplanul k němu milostnou láskou), ale jednal v láskou Agapé (neboť viděl potřebu zraněného a měl s ním soucit). Obětoval část svého času a svého majetku a věnoval je potřebnému. O něco přišel, aby druhý byl obohacen. To je Agapé. Miloval bližního, dokonce i svého nepřítele, aby z něho třeba jednou mohl být přítel.

Nazval jsem to kázání OKRUHY LÁSKY, abych zdůraznil právě ten fakt, že nejde o různé intenzity stejné lásky, ale o různé lásky s různým okruhem a dosahem. Nemohu se přátelit a „mít rád“ (Filia) s každým člověkem – budou lidé, se kterými nebudu mít společné zájmy ani hodnoty ani společnou řeč. A mohou to být i mí příbuzní. A je to v pořádku. Také nemohu (a nemám) provozovat milostnou lásku (Eros) s kdekým, kdo potřebuje pomoct (namísto Agapé) nebo kdo je příbuzný (namísto Storgé). Zaměňovat různé formy lásky a obhajovat to slovy, že „Bůh je láska“, je zneužitím a překroucením této Boží ideje.

Když se závěrem podíváme na diagram, znázorňující „okruhy lásky“ mezi lidmi, možná si všimneme jedné zajímavosti. Průnikem všech čtyř oblastí, místem, kde se projevuje milostná láska Eros, rodinná opečovávající láska Storgé, přátelská láska Filia i sebedávající láska Agapé, je manželství muže a ženy. V tomto jedinečném vztahu je prolínají tyto podoby lásky, v různé míře v různých obdobích, aby pomohly udržet pohromadě to, co Bůh spojil v jedno.

Buďte zakotveni v Kristově obětavé lásce, milujte se navzájem bratrskou láskou, starejte se o své blízké, manželství mějte v úctě. Bůh v Kristu bude vaší silou ke všemu bohulibému dílu. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3 (omluvte prosím horší kvalitu nahrávky):

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly