Return to site

Muž plný bolesti II. - nenáviděný

Izajáš 53:3 ... Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

· středeční

Drazí přátelé Spasitele –

Mám tu před sebou jídelní lístek, seznam chodů k obědu. Zajímá mě, jestli vám bude takový oběd chutnat. Jako předkrm tu máme celerový salát. Následuje polévka – mléková. Hlavním chodem jsou dušená játra s vařenými sójovými boby. A nakonec zákusek – chřestová pochoutka… Ale ale, proč vidím na vašich tvářích kyselé obličeje? Že taková jídla nemáte rádi? Nebo že je dokonce nenávidíte? Jistě, chápu.

Nenávidět je docela silné slovo, viďte? Slovník uvádí, že nenávidět znamená pociťovat intenzivní nechuť, nepřátelství nebo odpor k osobě, věci nebo jevu; pocit spojený s touhou vyhnout se tomu, odstranit to nebo zničit předmět nenávisti. Nenávidíme nebo nesnášíme nějaké jídlo. Cítíme k němu odpor a chceme se mu vyhnout (to raději budeme o hladu).

Stává se ale, že člověk nenávidí druhého člověka. Kain nenáviděl Ábela. A nejhorší pak je, když člověk nenávidí Ježíše, svého milujícího Zachránce! A přesto se tak děje dnes a dělo se tak i v době, kdy Kristus chodil po této zemi jako jeden z nás, jako obyčejný člověk.

Právě tuto nenávist vůči Mesiáši předpovídá ve svém proroctví Boží prorok Izajáš. Používá přitom slova jako opovržení, zapuzení, zřeknutí se a zakrytí si tváře před mužem plným bolesti. (Představte si, že vidíte nějakého ohořelého, zohaveného člověka – jaký pocit k němu máte?) Poslechněte si znovu slova onoho prastarého proroctví: „Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.“

Nepochopen – Nenáviděn

Minule jsme si říkali, že Spasitel měl být obyčejně vypadajícím člověkem, po kterém hříšníci nijak zvlášť netoužili. Ničím se navenek nevymykal obyčejnosti. Ale Izajáš přidává ještě další podrobnost: Mesiáš bude navíc nenáviděným, opovrhovaným člověkem, kterého si hříšníci ani nevážili. Pravda je, Ježíš byl nějaký čas oblíbený mezi prostými lidmi. Alespoň po tu dobu, co léčil jejich nemoci, co křísil jejich mrtvé, co je krmil chlebem. Ale jejich náklonnost k Ježíši byla značně povrchní a nestálá. Lidé měli Ježíše rádi, ale nepochopili Jeho slova ani poslání. Události posledního týdne Ježíšova života to jasně dokládají.

Jakmile se Ježíš odevzdaně podrobil rozsudku židovských vůdců i římských úřadů, i zástupy lidí ztratily své iluze o Ježíši a volaly: „Ukřižovat! … Ukřižovat!“ (Matouš 27:22,23) Právě když Ježíš bral na sebe jejich nemoci a hříchy, právě když byl pln bolesti, i prostí lidé jím opovrhli, zřekli se Ho a zavrhli Ho. Možná si nakonec řekli, že Ježíš je fakt jen obyčejný člověk, když (tak jako oni) nemá moc ani sílu bránit se útokům proti sobě.

Pak tu samozřejmě byli římští vojáci. Ti si Ježíše nevážili ani za mák. Pohrdali jím zcela otevřeně a využili příležitosti k tomu, aby Ho ponížili a potupili. A tak čteme, že „vladařovi vojáci … svolali na /Ježíše/ celou setninu (cca 100 vojáků!). Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť, upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: ´Buď zdráv, židovský králi!´ Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.“ (Matouš 27:27-31)

Nenáviděn kvůli Pravdě

Ovšem v pozadí těchto událostí stála nenávist, dlouhotrvající nenávist, ještě někoho jiného. To farizeové a židovští vůdcové toužili Ježíše odstranit z cesty. Oni Ježíše nenáviděli, protože kritizoval jejich pokrytectví a pocit nadřazenosti a sebe-spravedlnosti. Nevražili proti Ježíši, protože jim do očí říkal pravdu o nich samých, pravdu, která bolí. Nesnášeli, jak Ježíš znevažoval jejich tradice a zvyklosti. Jejich zloba a nenávist k Ježíši je přivedla až k tomu, chtěli Ježíše prostě zlikvidovat, zabít. A to také udělali.

Jakkoli to však zní nešťastně a tragicky, přesně to Ježíš věděl, že nastane a že to je Jeho poslání. Zemřít nenáviděn a zavržen nejen lidmi, ale opuštěn i Bohem, svým Otcem. Věděl, co Ho čeká, ale přesto byl ochoten tím vším projít. Kvůli nám a našim hříchům ochotně zemřel, aby třetího dne vstal jako Vítěz a Spasitel světa. Náš Spasitel.

A přesto jsou i dnes lidé, kteří Ježíše nenávidí. Nesnášejí „ty Jeho řečičky“, protože je znepokojují. Zakrývají si oči a zacpávají uši, jen aby nemuseli poslouchat, co jim už dávno Ježíš touží říct ústy svých věrných služebníků. Nenávidí Ho, přestože On je miluje. A důvod té nenávisti k Ježíši je stále stejný a tentýž. Apoštol Jan o tom píše: „… světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.“ (Jan 3:19-20) Lidé nenávidí Ježíše, protože On odhaluje, jak zlé jsou jejich skutky, slova i myšlenky a jak moc bloudí v temnotě a potřebují Jeho záchrannou ruku. A On jim ji, paradoxně, stále a vytrvale nabízí...

Nenáviděn z Lásky k tobě!

Ano, jakkoli mnozí nenávidí světlo, jedině světlo může přemoci temnotu v nich. I oni potřebují slyšet a věřit, tak jako vy nebo já. „Ježíš byl nenáviděn kvůli mně, protože já byl od věků milován. On zemřel za mou nenávist. On ji nyní ze mě vyhání a vytěsňuje svou láskou.“ Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OK