Drazí přátelé Spasitele –
Mám tu fotografii jednoho muže. Zajímá mě, jestli ho znáte. [ukázka obrázku] Není to nikdo slavný. Žádná celebrita, žádná hvězda pop-music, žádný známý herec ani slavný sportovec. Asi ho neznáte; je to obyčejný muž, jeden z miliónů průměrných, normálních lidí. Nic zvláštního nebo výjimečného na něm není. Takových obrázků obyčejných lidí bych vám mohl ukázat spoustu.
A přesto všechno bych já osobně s vámi nesouhlasil. Není to obyčejný člověk, aspoň pro mě ne. Na tom obrázku je totiž můj táta. Protože ho znám a protože mě k němu váže pouto, není to pro mě jen obyčejný člověk, jeden z miliónu. Pro mě je výjimečný, jedinečný. Nikdo není jako on. A stejně byste odpověděli i vy, kdybych tu měl fotografii vašeho tatínka. Pro ostatní to může být obyčejný člověk, ale pro vás je vzácný a výjimečný.
Neobyčejně obyčejný
V našem dnešním čtení z Písma jsme slyšeli úvodní slova úžasného proroctví. Pronesl je zhruba 700 let před narozením Ježíše Boží prorok Izajáš. Podle těch slov měl Spasitel světa přijít na svět v podobě obyčejného člověka. Jeho vzhled, Jeho zevnějšek, neměl být „nic extra“. Avšak, podobně jako s mým nebo vaším tátou, pro lidi, kteří Spasitele poznali a vstoupili do vztahu s Ním, už přestal být obyčejný. Stal se pro ně výjimečný a jedinečný.
Poslechněte si slova Izajáše znovu: „Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže (tj. moc) Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.“
Jak Ježíše viděli mnozí?
Když Ježíš chodil po této zemi, koho v Něm druzí lidé viděli? Koho viděli občané Nazareta, místa, kde vyrůstal? Viděli jen svého spoluobčana, obyčejného tesaře. Koho viděli farizeové a znalci zákona? Viděli svého nepřítele, rouhače, který kritizuje jejich pokrytectví, povrchnost a nelásku. Koho viděli v Ježíši mnozí lidé v davu? Viděli chlápka, co dělá zázraky, co umí rozmnožit chleby a nakrmit lidi bez práce. To se jim líbilo, ale nic víc.
Nenechme se ale mýlit ve svých rychlých soudech. Ježíš vskutku byl na první pohled obyčejný člověk. Nezářila Mu tvář (vyjma jednou, na hoře Proměnění). Neměl pláštík Supermana ani masku Zorra Mstitele. Neměl vznešenost krále. Nepřitahoval pozornost svým vzhledem. Když se dnes na obrazech Ježíše objevuje svatozář nad Jeho hlavou, trochu nám to zkresluje skutečnost. Ježíš byl bez hříchu, ale to na něm nebylo očima vidět.
Izajáš říká, že „neměl vzhled ani důstojnost … byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili“. Ježíš nebyl celosvětovou celebritou, jehož tvář znal každý a jehož plakáty si lidé lepili na zeď. Objevil se nenadále mezi lidmi, mezi hříšníky, jako když vyraší „oddenek z vyprahlé země“, jak to popisuje Izajáš. Vyprahlá zem, to je přiléhavý obrázek stavu světa bez Boha. Ale v tomto vyprahlém, žíznivém světě „vyrostl proutek“, nový život.
Jak Ježíše viděli nemnozí?
Tak Ježíše viděli ti nemnozí z těch, kteří Ho následovali a bedlivě Mu naslouchali. Těm se odhalila a zjevila mocná paže Hospodinova. Ti zahlédli slávu jednorozeného Božího Syna přišlého v těle člověka. Jak jim sám Ježíš později řekl, „Kdo vidí mne, vidí toho, který mne poslal. … Já jsem v Otci a Otec je ve mně.“ (Jan 12:45; 14:10) Těm, kteří v Ježíši poznali Beránka Božího, jenž snímá hřích světa, byl výjimečný a vzácný. Nikdo pro ně nebyl jako On.
Oni poznali a uvěřili, že Ježíš je roven Bohu, ale přišel jako jeden z nás, obyčejných lidí, protože měl poslání, sledoval cíl. Díky tomu, že byl Ježíš člověkem, trpěl a zemřel. Díky tomu, že byl Bohem, trpěl a zemřel za nás. A poté vstal z mrtvých jako Vítěz nad hříchem i hrobem. My byli vyprahlou zemí, byli jsme ztraceni ve hříchu, odsouzeni k věčné zkáze. Ale On to přišel změnit. On nás přišel nalézt. On nás přišel bránit, jako Pastýř brání své stádo před vlkem. Ne proto, že jsme toho byli hodni. Ale proto, že On je Láska.
Mnozí Ho nepřijali, neuvěřili, viděli a vidí jen obyčejného, i když nesporně zajímavého člověka. Ale nám, kdo jsme v Něho uvěřili, dal pravomoc stát se Božími dětmi. My Ježíše uctíváme a chválíme. My víme, že Bůh se stal člověkem, aby člověka učinil Božím dítětem.
Co kdyby?
Zpěvačka Joan Osbourne zpívá ve známé písni One Of Us (Jeden z nás): „What if God was one of us, … just a stranger on the bus, trying to make his way home.“ – „Co kdyby byl Bůh jedním z nás, neznámým člověkem v autobuse, který se snaží vrátit se domů.“
V Ježíši byl skutečně Bůh jedním z nás. Byl pro nás neznámým, ale ve svém Slově se nám dává poznat, zjevuje nám svou moc i lásku. Snaží se vrátit nás domů, do našeho domova – věčného, nebeského, radostného. Tam, kde budeme hledět na Jeho tvář.
A co Ty?
Proto je tak důležité, aby si každý z vás odpověděl na otázku: „Když v duchu hledím na Ježíše, koho v Něm vidím já? A co to pro mě znamená?“ Prohlédněte tedy. Amen.
