Return to site

Magnificat - Chvalozpěv Marie 3

Lukáš 1:54-55 ... „Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky.“

· extra

Milí přátelé v Kristu, našem věrném a milosrdném Spasiteli.

Jak víme z Bible, Bůh je duch, a proto Ho nemůžeme vidět. Dokonce Ho nemůžeme ani plně pochopit a vystihnout, protože nás ve svém bytí přesahuje. Přesto ale Bůh touží po tom, abychom Ho poznali – abychom poznali, jaký je a co cítí. A tak vychází vstříc naší nedokonalosti a nechává pisatele Písma, aby o Něm psali a popisovali Ho pomocí částí lidského těla (antropomorfismus) a pomocí lidských emocí a pocitů (antropopatismus). A tak můžete v Bibli číst o tom, jak Bůh obrací svou tvář, jak naklání ucho k modlitbám, jak zachraňuje mocnou paží. Přestože Bůh nemá tvář, uši ani ruce, díky těmto popisům si umíme lépe představit, co dělá. Podobně i o Božích pocitech a pohnutkách čteme například, že Bůh se raduje, nebo se rmoutí, lituje a trápí se v srdci, plane hněvem, soucítí a slitovává se. To jsou všechno lidské emoce a jejich projevy, ale díky nim můžeme lépe poznat, co Bůh cítí a jaký je.

Tohle „polidštění Boha“ je patrné také na obrazech. Např. tento znázorňuje Boží hněv. I když Bůh nemá hlavu ani vousatou bradu, z výrazu tváře starce na obrazu můžeme poznat, že se děje něco, co se mu (a tedy Bohu) nelíbí, kvůli čemu se mračí a hněvá.

Dnes věnujeme svou pozornost třetí části chvalozpěvu Marie, který v době, kdy čekala Ježíše, pronesla během své návštěvy u své příbuzné Alžběty. A v této závěrečné části Marie chválí Boha za to, že pamatuje na své milosrdenství, o kterém mluvil a které slíbil kdysi dávno Mariiným předkům – jak Marie věděla z Písma. Víte, že my, lidé, si věci pamatujeme nebo zapomínáme. A Marie zde popisuje Boha jako toho, který si dobře pamatuje a dbá na to, co řekl a co slíbil. Bůh samozřejmě nemá mozek nebo paměťovou kartu, aby si tam ukládal, co kdy komu řekl, a nezapomněl na to. Marie nicméně „po lidsku“ vyjadřuje (a chce, abychom to i my věděli), že Bůh je věrný a spolehlivý v tom, co říká, pravdivý v tom, co slibuje. A Marie Ho za to chválí (a chce, abychom to dělali i my).

O jakých slibech Marie z Písma věděla? (Ostatně, proto jsou také v Písmu zapsány: kvůli nám! Abychom si je i my pamatovali – protože Bůh na ně pamatuje.) Abrahamovi Bůh kdysi řekl, že mu požehná početným potomstvem a že skrze to potomstvo požehná všem národům země. Z Abrahama povstal velký národ Izraele, v jehož čele později stanul král David. Ale sláva toho království brzy uvadla (tak jako každá pozemská sláva) a národ Izrael jako celek postupně upadal v bezbožnost a nevíru. Bůh však na své sliby nezapomněl. Ve svém milosrdenství se sklonil a ujal se pokořeného národa, když z jeho středu dal zrod Spasiteli světa. Marie oslavuje Boha slovy: „Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky.“ Také Marie byla jedním z potomků Abrahama i Davida. Ale ve svém lůně nosila Potomka s velkým P, vtěleného Božího Syna. Právě v Něm Bůh přinášel všem národům (také Marii a nám) velké požehnání: vítězství nad satanem, tím dávným nepřítelem, odpuštění všech hříchů a věčný život, který začíná skrze víru už tady a teď.

Je pozoruhodné spatřit tu paralelu mezi trpícím národem Izraele, Božím služebníkem, kterého se Bůh ujímá a vyzdvihuje ho podle svých dávných slibů daných Abrahamovu potomstvu, a tím jediným dokonalým Božím služebníkem, tím ryzím „Izraelem“, Potomkem Abrahama par excelence. I Ježíše čekalo utrpení, nikoli však za své odpadlictví, za svou malověrnost či nevěrnost, ale za hřích a nevěru národa Izraele i celého světa. A Bůh se svého Pomazaného služebníka ujal a vyzdvihl Ho. Vyzdvihl Ho z hrobu až nade všechna nebesa, aby dokázal Izraeli i celému světu svou věrnost a svou spolehlivost ve všem, co kdy prohlásil a přísahal.

Dobře proto děláte, když se v pokání a víře obracíte k tomuto Vykupiteli. Potvrzujete, že Bůh je pravdivý, a získáváte podíl na milosrdenství, které Bůh zaslíbil Abrahamovi a zrealizoval v Ježíši Kristu. Jak to později vysvětluje apoštol Pavel, „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. … Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.“ (Galatským 3:26,29)

Ano, jsme duchovní potomci Abrahama, jsme spoludědicové s Marií, a proto se i my přidáváme k Marii a den co den, týden co týden, chválíme a velebíme Boha za to, že se v Kristu sklonil do naší bídy, upokojil svůj spravedlivý hněv, vyzdvihl nás do své slávy, pamatuje na své milosrdenství a vždy zůstává věrný a spolehlivý ve všem, co říká a slibuje ve slovech Písma.

Proto každý, komu je dáno, ať provolává jako kdysi Marie: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.“ Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly