Return to site

Dobrý Pastýř tě volá k sobě – slyšíš?

Jan 10:11-16 ... Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.

· nedělní

Drazí přátelé v Kristu, kteří máte uši k slyšení.

Nosím v paměti jeden poučný kreslený obrázek, který souvisí s verši z dnešního čtení. Na tom obrázku (viz níže) je nakreslená ovečka, jak leží na zádech na lehátku, na uších má sluchátka a vedle z televize i rádia se ozývá hlasitá hudba. (Je zajímavé, že i v kresleném obrázku se může ozývat hlasitá hudba…) Nicméně v dálce stojí pastýř a volá. Hledá tuhle svou ztracenou ovečku, ale ta jeho hlas neslyší. Ani nemůže, protože ta rámusící hudba, představující halas světa, zastřela ten jediný hlas, který potřebovala slyšet... Potřebovala, aby byla navždy v bezpečí u pastýře.

My jsme se ale „vytrhli“ z halasu světa, abychom přišli sem, do těchto míst, kde je k slyšení „hlas, který zazněl na kříži“ (píseň Krásná je modrá obloha, EZ 178). Ať nám Duch svatý otevře uši, abychom slyšeli hlas svého Pána ve slovech dnešního biblického textu a na něm založeného kázání. Vždyť právě také tím, že Ježíš označuje sebe sama za dobrého pastýře, nás Jeho Duch volá k sobě. Volá nás do své blízkosti, přitahuje nás a bere do náruče, aby nás ujistil o své neutuchající náklonnosti a aby nás povzbudil ve víře, naději a oddanosti Jemu.

Ano, Ježíš je i dnes náš Dobrý Pastýř. I dnes nás sytí a vede svým slovem a pobízí svou holí. Dokazuje nám, že je dobrým pastýřem – dobrým pro nás.

Ježíš především zdůrazňuje právě tu svou dobrotu coby pastýře. Doslova říká: „Já jsem ten pastýř, ten dobrý!“ Řecké kalos, dobrý, zde znamená dobrý svou povahou, svým postojem, užitečný a prospěšný. A aby nám objasnil to, jak dobrý postoj má ke svým ovcím, klade Ježíš pastýře do kontrastu s nádeníkem, námezdníkem – tím, kdo je najat na práci za mzdu. Pozor, nemusí to být nutně špatný, neschopný nádeník. Ale jak napovídá jeho označení, prvořadým cílem a zájmem námezdníka je jeho mzda, odměna. Námezdník se ptá, „Co z toho budu mít? Kolik to hodí?“ Naproti tomu cílem a hnací silou dobrého pastýře je zajistit bezpečí a dobrou pastvu svým ovcím. Pastýř se ptá, „Co z toho budou mít mé ovce?!“ Ježíš, Dobrý Pastýř, je proto i dnes s námi, jelikož chce, abychom skutečně prospívali na naší cestě životem, abychom na rozcestích věděli kudy kam, abychom se Mu neztratili, kdekoli se právě ocitáme a cokoli zažíváme.

Námezdník se ptá: Co z toho budu mít já?

Pastýř se ptá: Co z toho budou mít mé ovce?

Pastýř není jako nádeník a nepracuje za mzdu už proto, že ovce jsou jeho vlastní. Nádeníkovi ovce nepatří; pastýři ano. Ovce jsou živým majetkem pastýře. Jaká to pocta, že to platí i o nás! „Nepatříte sami sobě!“, říká Pavel Korintským. „Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ (1. Kor 6:19-20) Je důležité si to uvědomit a připomínat. Nepatříme sami sobě. Nepatříme tomuto světu. Nepatříme ani církvi, coby stádu. Patříme samotnému Pastýři. A tím ovšem patříme do Jeho stáda. Není jiný způsob, jak skutečně patřit do církve a být její živou součástí, než skrze skutečné patření Dobrému Pastýři.

 

Ale ruku na srdce: Radujeme se vždy z toho, že jsme Jeho ovce? A je na nás vidět, že jsme Jeho, nebo raději nosíme maskování? Kdyby nás měl svět odsoudit za to, že patříme Kristu, našel by dostatek důkazního materiálu, svědčícího proti nám?

Ale vraťme se a obraťme se zpět k Dobrému Pastýři. Na rozdíl od nádeníka, pastýři na ovcích záleží. Námezdník miluje mzdu, ne ty ovce; ale pastýř miluje ovce a jde mu o to, aby nezahynula ani ta poslední ve spárech vlka. Protože vlk, alias ďábel, ovce uchvacuje zpátky do své moci a pod svůj vliv. A také je rozhání, pryč jednu od druhé (aby se navzájem nemilovali) a pryč od pastýře (aby je neochraňoval). Kolik jen oveček se mu už podařilo mezi sebou znesvářit a kolik jich dokázal odvléci od Pastýře!? Ale Dobrý Pastýř své ovce v nebezpečí neopouští, ale je nadále s nimi a brání je zuby nehty. Mluví k nim, třeba skrze své posly, třeba skrze vás nebo mě. Jen On a Jeho slova mají moc proti vlkovi obstát. Proto Jeho slova tak moc potřebujeme.

Jak často ale na tuto pravdu zapomínáme! Myslíme si, že bránit se před ďáblovými svody a nástrahami dokážeme sami, se svou vlastní chytrostí (chytrostí ovcí), se svou vlastní (ovčí) silou a (ovčí) odvahou? Jak pošetilé, viďte (a přesto pro ovce typické)! Jenom Ježíš nás může a chce chránit před vším pokušením vně i uvnitř nás, které má snahu vyrvat nás z Jeho stáda a z Jeho blízkosti. Chceme ale vůbec, aby nás chránil? Stojíme o Jeho péči? Myslíme to vážně, když se modlíme „Neuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od Zlého?“

Dalším rozdílem mezi pastýřem a námezdníkem je, že pastýř zná své ovce, dokonce jménem, a že ovce znají jeho. Tohle vzájemné poznání nespočívá ve znalosti faktů. Sloveso ginoskó, znát, znamená znát ze zkušenosti. Známe, protože jsme zažili, důvěrně poznali. Pastýř zná své ovce nikoli teoreticky a povšechně, ale každou jednotlivě; zná její individuální potřeby i přání, slabosti i vlastnosti. Ovce zase znají spolehlivost svého pastýře, protože ji opakovaně a na vlastní kůži zažili a zakusili. Proto se dá toto důvěrné poznání tak těžko druhému vysvětlit; musí se zažít. Malé dítě také zná svou maminku, aniž by vědělo, kolik měří a kde pracuje; zná ji svým, niterním, intimním způsobem. Adam „poznal“ Evu a ta z toho otěhotněla; nikoli kvůli tomu, že oba „věděli, jak na to“, ale skrze vzájemné intimní poznání přišel na svět nový život.

Známe Ježíše, svého Dobrého Pastýře? Nebo o Něm jen víme mnoho věcí? Formuje naše poznání Jeho a Jeho poznání nás nový život? Jsme (a chceme vůbec být) jako novorozenci, kteří mají den co den touhu po nefalšovaném mléku Jeho Slova? (1. Petrův 2:2) Není pochyb o tom, že každý z nás potřebuje dál růst v tomto poznání Dobrého Pastýře a v zakoušení Jeho neselhávající dobroty. „Rosťte v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele!“, vyzývá nás apoštol Petr (2. Petrův 3:18).

Vždyť jsme poznali to základní a nejdůležitější, co ukazuje na dobrotu našeho Pastýře. Totiž to, že položil svůj život za ovce. To, že Jeho péče o naše věčné blaho a bezpečí jde až do krajnosti. Ano, tolik Mu na nás záleží! Tolik chce, abychom Mu patřili! Tolik nás zná! On i my víme, že to my, ovce, jsme měly „zaplatit svým životem“ za svou zbloudilost a neposlušnost, svéhlavost a vzpírání se. Ale Dobrý Pastýř namísto ovcí nejen riskuje svůj život, ale ochotně ho obětovává. „Vlk se nažral, ale stádo zůstalo ušetřeno.“

Vy i já jsme byli ušetřeni a hlas Vzkříšeného Pastýře přehlušil halas světa a povolal nás do stáda, které On vede přes všechny nástrahy, i „roklí šeré smrti“, až do nebeského ovčince. Důvěřujte a oddejte se svému Dobrému Pastýři. On vás volá blíž k sobě a k následování Jeho kroků. Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OK