Return to site

Žádné nerozbalené dárky!

2. Korintským 8:9 (KMS) ... Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy Jeho chudobou zbohatli.

· nedělní

Milí dárci, obdarovaní v Kristu!

Zatímco na východ od nás, tam kde se stále dodržuje juliánský kalendář, se křesťané na Vánoce teprve chystají (slaví je až 7. ledna), u nás pomalu jejich oslava doznívá. Dárky, které jsme dostali nebo darovali, už jsou jistě všechny rozbaleny a přinesly, jak doufám, dvojí radost: jednak obdarovanému, a jednak dárci. Představte si ale, že byste dali někomu dárek, a on by ho ani nerozbalil! Odložil by ho stranou, v horším případě ho rovnou kopnul pod postel. Určitě byste z toho jakožto dárci byli smutní, zklamaní, rozčarovaní, možná uražení, v každém případě zranění. Váš dar měl přinést obdarovanému něco dobrého, užitečného nebo aspoň radostného; měl mu ukázat, že na něho myslíte, že vám na něm záleží a že si vážíte svého vztahu s ním. A on váš dárek ani neotevře…

Dnes se na to samé můžeme podívat z druhé strany a ptát se, jak je to s dary, které dostáváme od Boha? Nenecháváme je také ležet ladem, nerozbalené, neobjevené? Neodhazujeme je stranou na později? To by bylo nejen k naší vlastní velké škodě, ale také ke zklamání jejich Dárce. Pokud si tedy chceme dát do nového roku nějaké předsevzetí, může znít třeba takto:

Ať dokážu vnímat, objevovat, rozbalovat a užívat

lépe a (smyslu)plněji dary, které mi Bůh dává!

Abychom toto „předsevzetí“ mohli vůbec začít naplňovat, je třeba si uvědomit tři skutečnosti ohledně Božích darů: Zaprvé jsou to dary z Boží milosti – z Jeho, námi nezasloužené, přízně a dobroty; nemáme na ně nárok ani právo; proto jsou to dary, a nikoli odměny. Zadruhé, ty dary, o kterých je tu řeč, jsou nám darovány pouze skrze Ježíše Krista; jsou spolu s Ním neoddělitelně svázány, takže bez důvěry Kristu nemůžeme ty dary objevovat, rozbalovat ani zažívat. A zatřetí, jsou to dary, které náš život a životy lidí kolem nás trvale obohacují, činí ho hojným a úrodným – a to vše z „pohledu nebes“, navěky.

Boží dary z milosti, skrze Ježíše, pro trvalé obohacení!

Verš, nad kterým se budeme dnes v této souvislosti zamýšlet, napsal apoštol Pavel v 2. dopise křesťanům v Korintu: „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy Jeho chudobou zbohatli.“ (Zbohatli právě o ty dary!) Kdybychom si tuhle větu chtěli rozebrat, uvidíme, že ohledně projevu Kristovy milosti k nám říká tři věci: (1) že Ježíš byl bohatý, (2) že se stal chudým a (3) že my jsme Jeho chudobou zbohatli. Jak je ale ta chudoba a bohatost myšlena?

1- JEŽÍŠ BYL BOHATÝ

Předně, tato slova Pavel napsal v souvislosti se sbírkou pro „svaté v Judsku“, tedy pro judské křesťany, kteří byli stiženi chudobou, nedostatkem a hladem. (Připomínám, že také mezi námi aktuálně probíhá sbírka na pomoc křesťanům v Peru a lidem, kterým tam oni slouží.) Apoštol Pavel psal Korinťanům, že mohou přispět, i když věděl, že mnozí z nich toho sami mnoho neměli. Jak jim tedy mohl napsat, že „zbohatli v Kristu“, a že tedy mohou jednat jako bohatí? Jistě, nebyli bohatí materiálně (neměli velký majetek, peníze, spoření, investice); ale byli bohatí duchovně, nebesky.

Právě v tomto smyslu byl také Ježíš „nebesky bohatý“, než přišel na tuto zem. Jako Boží Syn se těšil hojnosti společenství vzájemné důvěry a lásky s Otcem a Duchem; zažíval svatou úctu a uctívání od andělů; sdílel moc a vládu plynoucí ze svého božství. A navíc byl v nebi, v místě dokonalé radosti, slávy, úcty, trpělivosti, laskavosti, dobroty, věrnosti… byl obklopen bohatostí „ovoce Ducha“, projevů volně působícího Božího Ducha svatosti. Když tedy později andělé v Janově zjevení volají směrem k Ježíši, „Hoden je Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení,“ (Zjevení 5:12, srovnej Daniel 7:13-14), vlastně jen uznávají, že Ježíš je nyní hoden, jako syn člověka, přijmout to a těšit se z toho, co měl a zažíval jako Syn Boží už od věčnosti.

2- JEŽÍŠ SE STAL CHUDÝM

A On toho byl hoden, jelikož se dobrovolně a ze svého slitování kvůli nám „stal chudým“. Opět, nestal se naprosto chudým materiálně – nebyl sice zámožným králem, ale ani žebrákem! Ježíš se stal chudým v duchovní oblasti tím, že přišel na svět hříšníků. Zabředl do světa překypujícího „skutky těla“, skutky nevděčných, vzpurných, nechápavých stvoření, kdysi v sobě nesoucích Boží obraz dokonalosti.

Když Ježíš tehdy poníženě přišel, namísto lásky zažíval nenávist svého vlastního lidu; namísto radosti poznal smutek z odmítání přáteli; namísto slávy zakusil hanbu a posměch i od vlastních bratrů; namísto úcty byl obklopen jen pohrdáním od náboženských autorit; namísto laskavosti s Ním vojáci zacházeli s hrubostí a surovostí; namísto k lidem plným důvěry a trpělivosti přišel mezi stále si stěžující a pochybující malověrné; namísto lidské věrnosti viděl nevěrnost u svých vlastních učedníků. Není divu, že si jednou (ale nejspíš i vícekrát) povzdechl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet?“ (Matouš 17:17)

Ježíš byl svatý, ale přišel „snášet hříšné“, přišel se obklopit hříšnými a nevěrnými – jako jsme byli my. A nejen to! On dokonce na sebe vzal všechny jejich (a naše) hříchy, všechnu jejich (a naši) vinu, všechen jejich (a náš) spravedlivý trest. A to vše odnesl na svůj kříž. Proto díky Němu – touto Jeho „chudobou“ – křesťané v Korintu zbohatli! Stejně jako my.

3- MY JSME JEHO CHUDOBOU ZBOHATLI

Pozor, nezbohatli jsme „duchovně, nebesky“ naší vlastní materiální chudobou! Taková falešná představa panovala zejména ve středověku, kdy se objevily řády žebravých mnichů. Ty vyznávaly „duchovní obohacení“ prostřednictvím zřeknutí se veškerého majetku a spoléhání se na žebrotu jako na způsob obživy. Pavel ale nechce, aby si Korinťané mysleli, že přispěním na sbírku pro judské chudé nebesky zbohatnou! Pavel neučil „skutkařství“. Ani nechtěl, aby přispěli do té míry, že by sami zůstali bez jakýchkoli prostředků! Pavel neučil „štědrost až na dno“. V dopise jim jasně píše: „Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně: váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku.“ (2. Kor 8:13-14a)

Každopádně, „duchovně nás obohatil“ Ježíš svou „duchovní chudobou“ – tedy tím, co vytrpěl rukou hříšníků a za ně. A jak jsme díky Němu bohatí? Vždyť stačí jen srovnat naše postavení v čase „před Kristem“ (předtím, něž vstoupil do našeho života) a nyní, v čase „po Kristu“ (poté, co vstoupil do našeho života): Kdysi jsme ani nebyli lid, nyní jsme lid Boží; kdysi jsme nebyli milováníhodní, nyní jsme Bohu milí a líbezní; kdysi jsme byli svéhlaví hříšníci, nyní jsme svaté, Duchem vedené Boží děti; kdysi jsme neznali Boha a Jeho milost, nyní jsme byli od Boha poznáni a na Jeho milost spoléháme. Jak napsal Pavel v dopise do Efezu: Bůh nám požehnal „veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu“. (Ef 1:3) Stali jsme se bohatí Boží spravedlností a svatostí, trvalým niterním pokojem, Boží trpělivostí, věrností a dobrotou…

4- JSME-LI BOHATÍ, JEDNEJME JAKO BOHATÍ

To všechno jsou ony Boží vánoční dary pro nás v Kristu zabalené a přichystané. Nenechávejme je ležet pod postelí, nenechávejme je ležet ladem. Nebuďme jako jistá spoře oděná stařenka, kterou našli umrzlou s nákupními taškami a u které doma objevili milióny v akciích a cenných papírech. Ať už to bylo ze strachu, z lakomství nebo z jiného důvodu, plahočila se životem jako chudá důchodkyně, ač ve skutečnosti byla závratně bohatá.

Ani my se nemusíme plahočit nelaskavým, šedivým, zoufajícím si světem jako žebráci a podřizovat se jeho způsobům a náladám. My jsme v Kristu bohatí a můžeme to dát světu kolem znát! Můžeme jej „nakazit“ laskavostí, barevností a nadějí. Jsme „světlo světa“, které patří na svícen; jsme „sůl země“, která dává chuť pokrmům a brání zkažení. Jsme „Boží dědicové“ a „občané nebes“ – místa dokonalého naplnění, místa po boku našeho Pána, místa, jehož krásu nelze slovy popsat, jelikož převyšuje všechno zboží a radovánky tohoto světa.

Přátelé, jako v Kristu obdarovaní můžeme v lásce druhé obdarovávat; jako požehnaní můžeme druhým žehnat a být požehnáním; jako milostí zahrnutí můžeme být nástroji Boží milosti v životech druhých. A pokud jde o sbírky na pomoc chudým, nepřispívejme z donucení či s touhou po uznání, ale ve svobodě těch kdysi chudých, ale nyní zbohatlých navěky v Kristu Ježíši. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OK