Return to site

Vzkříšení Krista III.

„… naděje věčného života, jejž před věčnými časy zaslíbil Bůh, který nemůže lhát.“

– Titovi 1:2

· Luther

Tohle je také slovo důvěry, protože mluví k těm, kteří jsou plaší a slabí ve víře, když říká: „který nemůže lhát“. Protože věřit, že v naději má člověk věčný život, to převyšuje všechno porozumění (Filipským 4:7), dokonce i u lidí zbožných. Když to slyší bezbožní, vysmívají se tomuto prohlášení. Ale zbožní usilují tomu věřit, neboť věřit ve věčný život je ta největší z doktrín.

Slabí by tedy měli být povzbuzeni těmito slovy: „Nemyslíte si, že Bůh dostojí tomu, co řekl?“ Tak i Kristus dodává útěchu v Lukášovi 12:32: „Neboj se, maličké stádo.“ Tato útěcha byla vždy potřebná pro všechny věřící; protože pokud se lidé rozhlížejí kolem sebe, zadrhnou se na představě věčného života. Náš primární dojem je, že jsme hříšníci; avšak věřit, že Bůh připravil věčný život, je vznešená věc. On pozvedá chudé z prachu a vyvádí je ze hříchu a smrti; On korunuje nehodné. A tak v Janovi 14 vlastně říká: „Ať se vaše srdce neděsí. O domu Otce nepochybujte. Je vám zaslíben věčný život. Je to velká věc, ale nebojte se. Jste malé stádečko, ale mějte odvahu věřit; neboť tak se zalíbilo Otci. Krom toho, pokud by místa pro vás připravena nebyla, připravím je pro vás sám.“

(„Přednášky nad Titem“, rok 1527.)

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OK