Milí přátelé, vzdělaní i nevzdělaní, doktoři, právníci i dělníci a uklízečky –
Blíží se začátek nového školního roku. Děti opět zasednou do školních lavic a jejich učitelé jim (spolu s rodiči) budou pomáhat lépe a více porozumět světu kolem nich a připravit je na život v tomto světě. Učitelé přibližují dětem svět jako místo plné matematických a fyzikálních zákonů, historických událostí a kontextů, zeměpisných údajů a zajímavostí, chemických reakcí, biologických interakcí, sportovních výkonů a uměleckých směrů.
Svět takový skutečně je; je až nekonečně bohatý a rozmanitý, že ani celý život jednoho člověku nestačí k tomu, aby do hloubky pronikl třeba jen do jedné nebo dvou oblastí lidského poznání, vědy či umění. Člověk se tak učí a vzdělává nejen v mládí na školách, ale po celý život v tomto světě.
Vzdělání je užitečné
Říká se, že čím výše člověk vystoupá v úrovni svého vzdělání, tím vyšší a širší rozhled bude potom v životě mít. Také se říká, že je moudré a prozřetelné investovat do vzdělání (dětí i svého) – jde o investice, které se jednak mnohonásobně vrátí v budoucnu a jednak mají trvalejší a jistější charakter než jiné investice.
Tuto myšlenku podporoval i Martin Luther, německý teolog, který přinesl reformační myšlenky do středověké církve, ale i do tehdejšího systému školství a vzdělávání. V jeho době (16. století) děti spíše pomáhaly doma, než aby chodily do školy. Luther byl pro to, aby se děti také vzdělávaly. Poznamenal: „Dům vám může během chvíle shořet, ale své vzdělání si z něj můžete snadno odnést.“ Luther rovněž tvrdil, že když chce učitel postupně vyzdvihnout děti na svou úroveň poznání, musí se nejprve snížit na tu jejich, na úroveň jejich myšlenkového světa. (Mám zato, že tenhle postoj Luther získal díky pohledu na Ježíše, který se snížil, aby učil farizeje i prosté rybáře.)
Lutherův pamflet z roku 1524 s názvem „An die Radherrn aller stedte deutsches lands : das sie Christliche schulen auffrichten vnd hallten sollen” („Městským radám všech německých měst: aby zakládaly a udržovaly křesťanské školy“).
Dobré vzdělání je užitečné pro jednotlivce (získá větší rozhled, lepší vyhlídky na práci, možnost cestovat a dorozumět se v cizích zemích, schopnost chápat souvislosti), ale je užitečné také pro společnost, pro stát a jeho budoucnost (např. diktátorům a demagogům se hůře manipuluje vzdělanými masami; naše děti nám budou jednou vládnout – lépe, když vzdělané, než nevzdělané!)
Omezenost vzdělání
Vzdělání v technických, přírodních a sociálních vědách má však jedno důležité omezení (podobně jako má tělesné cvičení): je užitečné pro tento svět, pro pozemskou stránku či dimenzi lidského života. Nechápejte to, prosím, špatně! Rozum i cit, schopnost logicky i empaticky uvažovat, dedukovat, rozlišovat a kreativně řešit – to všechno a mnohé jiné jsou dobré dary od Hospodina, našeho Stvořitele. Dal nám je, abychom je rozvíjeli a uplatňovali ve prospěch společnosti...
ALE neposkytují nám poznání a rozvoj duchovních skutečností! Neříkají nám například, co je hřích a jak může být člověk spravedlivý. Neříkají nám, jak najít v životě vnitřní pokoj a naplnění. Neobjasňují, jaký je smysl toho všeho, co studujeme a děláme, a proč tu vlastně jsme. Nedávají člověku kompas pro jeho putování světem, ani sílu plout správným směrem. V této oblasti vyučuje člověka jen sám Bůh, jeho Tvůrce, a jedním z Jeho nástrojů je Jeho slovo, zapsané v Bibli.
Bez „duchovní výuky“
Bez „duchovní výuky“ se vzdělání může člověku snadno stát spíše nástrojem zla, zkázy a destrukce. Spisovatel C. S. Lewis kdysi prohlásil: „Vzdělávejte lidi bez křesťanství a učiníte z nich jen chytré ďábly!“ (Neboli, vzdělání dá bezbožnému svévolníkovi jen větší moc a schopnost konat větší zlo.) Bez „výuky Ducha“ člověk snadno podlehne ďáblovu klamu, že člověk je sám sobě nejvyšší normou a tvůrcem norem, že může vždy a ve všem spoléhat jen na sebe a na svou moudrost a rozumnost. A bez „Božího oslovení a doteku“ se cokoli, co je v Bibli psáno, bude zdát člověku jako bláznovství. I její hlavní poselství: že se Bůh v Ježíši stal jedním z lidí, aby nás hříšné vykoupil, očistil a zachránil pro věčný život v Božím společenství.
Boží pravdy nejsou přijatelné rozumem či citem, ale duchem
Ano, co říká Bůh ve svém slově, se přirozenému člověku zdá jako šílenost. Ale co na to Bůh říká? Jeho bláznovství je moudřejší než lidé! (1. Korintským 1:25a) Přísloví, které jsme si četli v úvodu, správně konstatuje: „Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem.“ Bázeň před Bohem je stav, kdy si člověk před Boží tváří uvědomuje, kdo ve skutečnosti je on a kdo Bůh (a jaký rozdíl je mezi nimi), kde je skutečně jeho místo a jaká je jeho pozice před Bohem. Což vyžaduje pokoru.
Podívejme se na příklad proroka Ezechiela v údolí zaplaveném suchými kostmi padlých bojovníků (Ezechiel 37). Bůh se Ezechiela zeptal: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“ Jak by odpověděl člověk, vzdělaný pouze v matematice, fyzice, biologii, filozofii či dějepisu? Ne, nemohou! Statistická pravděpodobnost nula. Fyzikálně a biologicky nemožné. Filozoficky zajímavé, ale historicky se to nikdy předtím nestalo. Jak ale odpověděl Ezechiel: „Panovníku Hospodine, ty to víš.“ To byl projev Ezechielovi bázně před Hospodinem: uznal vlastní neschopnost tváří v tvář Boží schopnosti. A zde je počátek moudrosti!
Místo závěru
Vzdělání je užitečné pro mnoho stránek pozemského života. Nebyli jsme však stvořeni jako nádoby vědomostí, ale jako nádoby ducha. Pro vskutku naplněný, smysluplný a věčný život je – spíše než „znát věci, data a principy“ – důležitější „poznávat Boha skrze Ježíše“. Vždyť „v Něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ (Koloským 2:3) „Znát a poznávat Krista“ sice člověku nepomůže zvládat lépe matematiku, udělat deset kliků nebo se dorozumět ve Španělsku; zato mu dá schopnost naložit se svým životem tak, aby měl smysl a hloubku a přesah (byl 3D); aby člověk nežil nadarmo a neumíral ve strachu (tj. aby dobře žil a dobře umřel).
Vzdělání a poznávání světa může člověka učinit domýšlivým, ale jenom poznání lásky Kristovy člověka skutečně buduje! Amen.
