Return to site

Svědectví Lukáše

Lukáš 13:10-17 ... V sobotu učil v jedné synagóze. Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit. Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní.“ Na to Pán odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?“ Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.

· středeční

Milí přátelé –

Dnes věnujeme pozornost dalšímu ze 4 svědectví o moudrých slovech a pozoruhodných činech, obětní smrti a vítězném vzkříšení Pána Ježíše Krista. Je jím Evangelium podle Lukáše. Kdo byl tenhle Lukáš? A v čem je jeho svědecká výpověď jedinečná, odlišná od těch ostatních?

Lukáš nebyl z 12 apoštolů, na rozdíl od Matouše. Lukáš nezažil osobně Ježíše před Jeho ukřižováním, na rozdíl od Marka. Lukáš ani nebyl původem žid, ale uvěřil a stal se křesťanem až později jako pohan, jako „neznaboh“. Stal se přítelem apoštola Pavla během jeho misijních cest a setkali se v přímořském městě Troada/Troas, odkud Lukáš Pavla a další misionáře doprovázel. Pavel Lukáše zmiňuje v dopise křesťanům do Kolos: „Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš…“ (Kol 4:14) Odtud víme, že Lukáš byl lékařem a jistě měl během cest s Pavlem co dělat, protože Pavla kvůli jeho poselství o Ježíši mnohokrát kamenovali a bičovali. Lékař se Pavlovi jistě hodil...

Lukáš sám byl lékařem. Chcete někdo z vás být lékařem? Asi tušíte, co je k takovému povolání potřeba. Samozřejmě vzdělání, a pak také schopnost či dar soucítit s nemocnými lidmi, mít pochopení pro bolesti starých a postižených. Kdybyste pracovali třeba v bance, tak se budete zpravidla setkávat s mladými lidmi, zdravými, plnými života a plánů a představ, kteří si půjdou půjčit na nový dům nebo uložit úspory. Ale jako lékaři se budete spíš setkávat se starými lidmi, nemocnými, umírajícími. A ti ocení váš zájem a vnímavost a schopnost vcítění.

Lukáš jako lékař byl vzdělaný, což poznáme právě i z jeho evangelia – používá bohatší styl vyjadřování, květnatější obraty, složitější větné konstrukce, má širší slovní zásobu než ostatní. A pak si také všímá Ježíšových zázračných uzdravení. Zaznamenává, jaký měl Ježíš zájem o ty slabé a nemocné, o ženy a malé děti. Lukáše oslovila ta lidská, soucitná povaha Ježíše, našeho Spasitele. Ježíš má vskutku pochopení s našimi slabostmi a trápeními a bolestmi. A dokonce má moc s tím něco udělat! Jak popisuje i náš dnešní úryvek.

Stalo se to v synagoze v sobotní den, tedy v den odpočinku, kdy židé nepracovali, ale chodili třeba právě do synagogy. A tam Ježíš spatřil ženu s nemocnou páteří – byla celá shrbená, sehnutá, „stižena nemocí už 18 let“.

Bylo Mu jí líto, a tak ji zavolal, vložil na ni ruce a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci.“ A byla uzdravena. „Ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.“

Představeného synagogy a další farizeje to však pobouřilo. Proč? Protože byl den odpočinku, a Ježíš uzdravoval, místo aby odpočíval.

Ježíš jim na to řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?“ To samozřejmě oni dělali, aby jejich domácí zvířata neměla žízeň. Oni tedy měli soucit se zvířaty, vodili je ke žlabu i v sobotu, aby netrpěla; a s lidmi, kteří trpěli mnoho let, s těmi soucit neměli?! „A tato žena,“ dodává Ježíš, „dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?“

Lékař Lukáš zdůrazňuje Ježíšovu lidskou tvář, Jeho lidskost. Ježíš je pro Lukáše opravdovým „Synem člověka“, jedním z nás, který nám rozumí, zajímá se, soucítí… a má moc napravit, co satan v nás a mezi námi poničil. To, co Ježíš dělal tehdy v malém měřítku, pro desítky či stovky nemocných tehdy a tam, učiní posledního dne – při vzkříšení z mrtvých – v celosvětovém měřítku, pro miliardy a miliardy nemocných a zemřelých. Ježíš ukázal, že On má tu pravomoc, že On je vskutku „Vzkříšení a Život“.

Lukáš sice sám Ježíše nezažil, ale byl jím unesen jako my. Lukáš všechny výpovědi svědků sepisoval a dával pečlivě dohromady, jako to dělají historikové, dějepisci, kronikáři. Vysvětluje to v úvodu svého evangelia, které věnoval Theofilovi /Bohumilovi/: „I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován. (Lukáš 1:1-4)

I vy poznejte hodnověrnost nejen Lukášova záznamu, ale především hodnověrnost Pána Ježíše, o kterém lékař Lukáš psal, kterému věřil a se kterým stráví věčnost v plném zdraví a bezbřehé radosti.

Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly