Return to site

Přemety stranou na pět...

Lukáš 17:12-14 ... Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.

· nedělní

Bratři a sestry v Kristu, přátelé –

Tuto neděli pokračujeme 5. dílem série kázání nazvané „ZAJÍMALO VÁS“ na Vaše náměty a otázky. Dnešní téma zní: „Odpoví mi Bůh na mé všechny otázky? Jak? A kdy?“

Tohle téma by mohlo celou sérii uzavírat, protože se vlastně týká této série jako celku. Zajímají nás otázky na to či ono ohledně Boha a Jeho vztahu s námi, ale najdeme na každou otázku odpověď? Uspokojivou odpověď? A navíc, nejde jen o otázky „existenciální“, otázky po smyslu života apod., ale jde i o „soukromé“ otázky každého z nás, týkající se právě naší situace. Odpoví mi Bůh? Poradí mi v tom, co právě řeším, s čím se potýkám? Možná jsou to manželské problémy, možná otázky rodičovské výchovy, možná zdravotní potíže, nebo spory v práci, nesnáze ve škole… Bůh ví, co ještě.

Hledání odpovědí u Boha by se, v jistém ohledu, dalo přirovnat luštění křížovky. Asi to znáte sami, pokud jste někdy začali luštit, že jste narazili na slovo, které jste nevěděli. Třeba tady: „Přemety stranou bez dohmatu.“ Na pět. Co uděláte, když nevíte? Máte možnost to zabalit. Jít od toho. Vzdát to. Anebo můžete zkusit hledat jinde. Začít u toho, co víte. A může to být úplně jinde. Třeba tady: vím, že trnovník na čtyři je ‚akát‘. A to mi dá písmenko pro další hledané slovo a to zase pro další. Někdy si musím pomoct slovem z nápovědy, pomůcky tady v rohu nahoře. A takto pokračujete krok za krokem, až se třeba nakonec dopracujete k tomu, co jste dříve nevěděli – třeba že ty přemety stranou jsou „fliky“ – a hlavně: dojdete k tajence.

Podobné to je i s naším hledáním odpovědí u Boha. Možná nevíme, jak to celé vyřešit. Hned a nadobro. Pak to můžeme udělat jako s tou křížovkou: buď to s Bohem vzdát, anebo jen začít jinde. Udělat první krok, o kterém mi Bůh řekne, že je správný. Právě tímto způsobem na naše otázky často Bůh odpovídá – nedává nám celé řešení, ale řekne nám: „Důvěřuj mi a učiň další krok.“ Odpovědi a řešení možná přijde později, ale nevede k nim zkratka! Je nutné k jejich odhalení dojít, dožít, dospět, dorůst. Je nutné projít si s Bohem tu cestu, která k odpovědím vede.

Vidíme to ostatně i na dnešních úryvcích z Písma. První (Exodus 3:10-12) byl o Mojžíšovi, kterému se Hospodin ukázal zprostřed ohnivého keře a vyslal ho na nelehkou misi: jít zpátky do Egypta, odkud prchl, kde mu šlo o život, a vyzvat nejmocnějšího panovníka země, faraóna, aby propustil své otroky, Izraelce, na svobodu. Kdo z nás by neměl před takovým úkolem strach? Mojžíš Bohu namítal: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?“ A Bůh odpověděl: „Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.“

Všimli jste si? Mojžíš chtěl povzbuzení „tady a teď“, jasné potvrzení, že s ním opravdu mluví Všemohoucí, že s Ním to zvládne, že se nemusí bát. A Bůh mu řekl, že potvrzující znamení přijde až potom, co Mojžíš s důvěrou učiní, co po něm Bůh chce. Znamením mu bude, že se s lidem vyvedeným z Egypta zastaví a uctí Boha na Chorébu, na té samé hoře, kde s Bohem v té chvíli Mojžíš promlouval.

Odpověď, ujištění, potvrzení přijde až poté, co s důvěrou vykročíme vstříc neznámému.

A co náš druhý úryvek (Lukáš 17:13-14)? Ježíš mnohokrát vyléčil různě nemocné, třeba tím, že se jich dotkl, nebo vyřkl uzdravující slova, ale tady, v případě deseti malomocných, je to jiné. Co Ježíš udělal? Vyléčil je hned zkraje? Poslal je uzdravené ke knězi, který v tehdejší době rozhodoval o nemoci či případné izolaci. Ne. Ježíš je jen vyzve: „Jděte se ukázat kněžím.“ Ještě nevyléčené (!) je posílá, aby s důvěrou vyšli. A když tam šli, byli očištěni.“ Ano, teprve když se vydali na cestu, byli zbaveni své nemoci, svého trápení, své nečistoty, svého problému.

Odpověď, řešení, vyléčení přijde až poté, co s důvěrou vykročíme vstříc neznámému.

Bůh říká: Já jsem s tebou. Důvěřuj mi a udělej první krok, o kterém ti řeknu. Možná nevidíš, jak to řeší celý tvůj problém, jak to zapadá do celého obrazu tvého života, ale přesto…

Před pár lety o Velikonocích běžel film s názvem „RISEN“ (v češtině „Ve jménu Krista“). Je vyprávěn z pohledu cynického a skeptického římského velitele, tribuna jménem Clavius, který vyšetřuje zmizení Ježíšova těla. Později spatří vzkříšeného Krista na vlastní oči a v hlavě má najednou zmatek a spoustu otázek. Obrací se s nimi na apoštola Šimona Petra, který v jedné chvíli odpoví velmi výstižně: „Nevím. Jsme následovníci. Jdeme za ním, abychom poznali.

Přesně tak. Vydali jsme se za Ježíšem, abychom zjistili a poznali a zakusili víc. Není to tak, že bychom nejprve našli všechny odpovědi a uspokojivá vysvětlení a potom vyrazili na cestu. Vůbec ne! Je to spíš tak, že se nás dotkl Kristus, Jeho slova, Jeho život, Jeho učení, Jeho oběť, Jeho láska, Jeho Duch a my jsme vstoupili na cestu nového života, abychom poznali jeho smysl, nalezli jeho naplnění, abychom našli řešení problémů časných i odvěkých. Krok za krokem. Postupně. Odtamtud, kde právě jsme. S důvěrou, která předchází Božím konečným odpovědím, plným ujištěním, viditelným znamením a našemu rostoucímu porozumění.

Nikdo nemáme všechny odpovědi na své otázky. Bůh nám je nedává.

- Mnohé odpovědi přijdou teprve na cestě s Ním.

- Na mnoho otázek přestane záležet, už nebudou důležité. Náš pohled a priority a perspektiva se změní natolik, že mnohé naše otázky nebudou dávat smysl.

- A mnohokrát se také stane, že tou odpovědí bude Ježíš sám. Pohled do Jeho tváře bude tou tajenkou, která je cílem nejen luštění, ale i našeho složitého životního putování. A máte-li tajenku, už nepotřebujete dopisovat v křížovce zbylá slova.

„Já jsem s tebou. Důvěřuj mi a udělej první krok.“ Když jsem byl malý, nechápal jsem, jak může někdo jezdit na kole – jen šlapat a přitom nespadnout!? Můj táta mě ujistil, že bude vedle mě, že mu mám věřit, nasednout a šlapat do pedálů. Páni, to byla jízda! Pravda, ještě jsem se musel naučit zatáčet a taky zastavit :-), ale časem i na to došlo. Ale kdybych býval nevyrazil s důvěrou, nikdy bych se na kole jezdit nenaučil. A to by byla věčná škoda. Přišel bych o hodně...

Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly