Return to site

Pomluvy pramení z nelásky

 

Přísloví 10:18-19 ... Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.

· nedělní

Milovaní a milující –

Dnešním tématem jsou pomluvy, jinými slovy hanění, očerňování, zlé řeči, které ničí lidské vztahy na všech úrovních. Pomluvy nejsou, bohužel, ničím výjimečným ani mezi křesťany. I my se sklonem k pomluvám bojujeme. Nezkrocené pomluvy pak ničí místní církve, narušují společenství bratrů a sester ve víře, rozvrací vztahy mezi Božími dětmi, zasévají svár a rozkol tam, kde mají žít souvěrci v Kristu svorně a jednotně. Pomluvy jsou hříchem – jsou hříchem nelásky k bližnímu.

Pomluva je šíření informací, které ubližují. Nemusí to být nutně nepravdy, ale přesto jejich šíření škodí a zraňuje. Navíc jde o šíření bezbožným způsobem, totiž bez lásky a skutečného zájmu o druhého, a tak pomluvy nikdy nevedou k bohulibému cíli: totiž k uzdravení a nápravě člověka a ke vzájemnému budování do podoby Krista.

Pomluvy nikoho nebudují, ale ničí všechny zapojené. Nepřinášejí život, ale vedou ke smrti.

Co dělat, když jsem ZDROJEM pomluv?

Především uvědomit si, že jde o hřích, že jde o projev nelásky v srdci, který znesvěcuje člověka! Můžeme ho ale litovat a odvrátit se v pokání od svého starého života, protkaného pomluvami, který vede ke smrti. Namísto něj se můžeme obléci do nového, láskyplného „obleku“, totiž do Krista, který přijímá druhé se všemi jejich slabostmi a chybami.

Pavel v listu Koloským píše: „I vy jste tak dříve žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.“

Aby se to dařilo, je třeba spoléhat na Božího Ducha, který v nás, křesťanech, přebývá. Neboť „jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí (Jakub 3:8) – je to totiž práce pro Boha v nás! Učme se čekat na Boha a Jeho pobídnutí. On nám nikdy nedá podnět a sílu k pomluvám, nedá nám slova, která ubližují a ničí dobrou pověst! Naopak nám sílu a odvahu jít a jednat přímo s tím, kdo koná nějakou nepravost, kdo bloudí a chybuje, místo abychom o něm jen mluvili s druhými za jeho zády...

Jsme totiž povoláni být vyslanci smíření a obnovy, a ne působiteli svárů a rozdělení!

Co dělat, když jsem SVĚDKEM pomluv?

V Písmu Bůh vyzývá: Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.“ (Pří 31:8-9) Ten „němý“ a „utištěný“ může být i ten, kdo je nepřítomen, a přitom je pomlouván; nemůže se nijak hájit! Potom jsme my voláni k tomu, abychom za něho „otevřeli ústa“, bránili ho a pomluvu utnuli. Tak to dělal i David, který píše (Žalm 101): „Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím.“

Jak na to? Můžete zkusit použít Boží metodu – metodu konfrontace pomlouvače otázkou. (Stejné otázky můžeme klást i sami sobě, když se chystáme mluvit o někom, kdo u toho není!)

  • „Proč mi to vlastně říkáš?“
  • „Jaká je tvá motivace: budovat, nebo ničit?“
  • „Proč to neřekneš přímo jemu/jí?“
  • „Modlíš se a přimlouváš se za něho/ni?“
  • „Chceš, abych tě povzbudil jít za ním/ní?“
  • „Možná jsou tvé úmysly upřímné, možná jsou i tvé soudy správné, ale tvůj postup je chybný. Chceš snad zlo přemáhat zlem?“
  • „Jakým způsobem to, co mi říkáš, pomůže mně, tobě a dotyčnému, abychom milovali víc Boha a jeden druhého navzájem lépe podpírali a budovali se v lásce Kristově?“

Výsledkem možná bude jen fakt, že zmizíte ze seznamu lidí, u kterých si pomlouvači ventilují své jedovaté jazyky. Ale dost možná že zastavíte řeč, která by jinak přinesla bolest, nenávist a rozkol.

Co dělat, když jsem TERČEM pomluv?

Jednoduše: neděsit se toho. Bůh zná svůj lid. Jeho pohled na vás je směrodatný a rozhodující. „Slyšte mě, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon. Nebojte se lidských pomluv, neděste se jejich hanobení!“ To prohlásil Bůh skrze proroka Izajáše (51:7).

Důležité proto je zachovat si dobré svědomí před Bohem, a pokud to jde, nedávat lidem příležitost k pomluvám. Přesto můžete očekávat, že se terčem pomluv stanete, tak jako se jím stal i náš Pán, Ježíš, ačkoli byl dokonalý ve všech směrech. Lidé si vždycky něco najdou...

Apoštol Petr píše: „Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy. Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.“ (1. Pe 3:16-18)

I my, spojeni s Kristem ve křtu, jsme byli usmrceni, mj. i vůči hříchu pomluv, abychom byli obživeni Duchem a dali se vést Duchem – Duchem lásky, která přikrývá mnoho hříchů...

Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně.

- Žalm 133:1

A tak, dítky Boží, varujte se pomluv, ale budujte se upřímnou láskou, zájmem a vzájemnou úctou. To vše mocí Boží milosti darované nám v Ježíši Kristu.

Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly