Return to site

Pokoj převyšující každé pomyšlení

Filipským 4:4-9 ... Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.

· nedělní

Pokoj vám všem, milí bratři a sestry – v Kristu!

Slyšel jsem nedávno o tom, že v Japonsku, kde je velká hustota obyvatelstva na pevnině, zkouší zavést nové plovoucí domy. Ty mají zabudovanou velkou zátěž hluboko pod vodou, aby tak těžiště domu bylo co nejvíc pod hladinou. Tam je totiž klidná voda. Tyto domy tak nejsou nijak vázány na hladinu moře, její klid či neklid. Díky tomu i při bouřce či zemětřesení vypadají domy jakoby zapuštěné v zemi; vzdouvají se volně nahoru dolů na hladině, ale nic okolo s nimi neotřese, nic je nepřevrátí, i když se vlny kolem divoce zmítají! Zdroj jejich rovnováhy je totiž zakotven hluboko v klidném podvodním světě.

Tahle zajímavost se mi vybavila před pár dny, kdy jsem při hodině Aj slyšel vyprávět paní o tom, jakou zažívá sklíčenost z mnoha ran, které na ni doléhají. Jedna její dcera má zlomený prst kvůli nedbalosti učitelky ve škole, a zrovna teď, když se chystají na hory! Druhá její dcera doma každou chvíli pláče kvůli nespravedlnosti ve škole, kde na ni zase učitelka ječí, i když dělá všechno svědomitě a jak nejlépe může. A pak je ještě venku takové počasí, kluzko, náledí, šero. Podle slov té paní jí chybí jakýkoli pozitivní náboj v tomto temném období.

Možná byste jí řekli, že to nejsou žádné tragédie, že život dokáže být ještě mnohem krutější a zlomyslnější. Pochybuji ale, že tohle je ta pravá útěcha, kterou člověk v té chvíli potřebuje slyšet. Ani slova, že „každá zima jednou skončí“, že „zase bude líp“, nejsou vždy tak úplně povzbudivá. Někdy totiž ta zima trvá po zbytek života zde na zemi, a pokud nemá člověk perspektivu nebe, pak pro něho taková „celoživotní zima“ nemá žádné východisko!

Člověku by se chtělo zvolat: „Vítejte v realitě! Vítejte ve světě, který je přece produktem netečných sil, neosobních principů, evolučních zákonitostí!“ Slovy ateisty Richarda Dawkinse: „Vesmír, který pozorujeme (a jehož jsme součástí – pozn. autora), má přesně ty vlastnosti, které bychom mohli očekávat, když ve své podstatě v něm není žádný plán, žádný účel, žádné zlo, žádné dobro, nic než nelítostná lhostejnost.

Jako křesťané s tímto pohledem nesouhlasíme, ale také můžeme zvolat: „Vítejte v realitě, kde my nevládneme!“ Ano, život v padlém světě opravdu dokáže člověka probudit a vytrhnout z jeho krásného snění. Někdy vejde realita velmi rázně, drsně, bez pozvání a zvolá: „Vstávej, snílku! Skutečnost je jiná, než sis představoval, drsnější, než sis vysnil, než sis naplánoval!“ Jak napsal aforista Pavel Kosorin: „Malujete-li si budoucnost, počítejte se všemi barvami!“ I ta černá a šedá jsou odstíny, ne však nelítostné nahodilosti, ale odstíny, které Malíř podle své vůle dovedně používá.

Malujete-li si budoucnost, počítejte se všemi barvami.

- Pavel Kosorin

První věc, kterou si v takových chvílích musíme uvědomit, je ta, že my nejsme bohové! Nemáme vše ve své moci, nedokážeme nést tíhu světa, nezvládneme řídit všechny okolnosti. Nejsme k tomu stvořeni, abychom nesli váhu všeho, co na nás doléhá.

Říká se někdy, že Bůh nedává člověku břemeno, které by neunesl. Ale není to tak! Bůh dává i zátěž, kterou člověk SÁM neunese. To proto, aby se ten člověk obrátil k Němu o pomoc, aby Mu předal „zátěže i otěže“ svého života. Příkladem je sám apoštol Pavel, který prožil tolik životních protivenství, že by to vydalo na několik lidských životů. A byly chvíle, kdy už toho bylo na něho samotného příliš. Do Korintu křesťanům napsal: „Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé.“ (2. Korintským 1:8-9)

Bůh dává člověku i zátěž, kterou člověk SÁM neunese.

V dnešním úryvku z listu Filipským nás Pavel učí hledat a nalézat a čerpat vnitřní pokoj – nikoli z právě příznivých okolností kolem nás, které jsou nejisté a pomíjí, ale z Ježíše Krista, Boha přebývajícího v nás, který je Vládcem pokoje!

Radost

„Radujte se v Pánu vždycky!“ Ano vždycky. I když okolnosti, události, neúspěchy, selhání, špatné počasí atd. nám zrovna příliš radosti nepřináší, v našem vztahu lásky s Pánem Ježíšem je zdroj neutuchající radosti. Nejde tu jen o „pocit“ radosti, ale realitu radosti z toho, že Pán je Bohem, který vše nese na svých bedrech, že Jemu je dána veškerá moc na nebi i na zemi, že On vše obrací ve prospěch a požehnání nám, které povolal a kteří Mu (někdy více, jindy méně) důvěřujeme. Pravé požehnání tedy není to navenek, ten klid na hladině, bezbouřkový stav, ale požehnání je ten klid a radost hluboko v nás, v našem duchu, kterým jsme spojeni s Kristem.

Mírnost

Tento pokoj a radost v nás se projevuje i laskavostí a mírností. „Vaše mírnost ať je známa všem lidem!“ Kvůli čemu si nás lidé všimnou? Právě díky mírnosti, vlídnosti a shovívavosti (jako opak tvrdosti a neústupnosti), kterou šíříme díky tomu, že Pán je nám blízko a nablízku ve všech okolnostech. Jde o mírnost vůči všem – i těm, kteří si ji nezaslouží, kteří ji neocení, kteří ji neopětují! Pán je nablízku, aby nás obhájil proti tvrdosti okolí.

Starosti vzhůru

„Netrapte se žádnou starostí… děkujte… předkládejte své žádosti Bohu“ V těžkých časech můžeme posílat své starosti, trápení a znepokojení „nahoru“, abych nás nezatěžovali „tady dole“. Přitom buďme vděčni za to, co bylo a je, co se děje, co je důležité, co máme z milosti v Kristu, co je trvalé a nepomíjející… a své žádosti předkládejme Bohu jako „žádosti dítěte otci“, ne jako „rozkazy generála vojínovi“!

Selektivní smýšlení

„Přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, ...“ Ve své mysli se zaobírejte a rozjímejte nad tím dobrým, chvályhodným, poctivým, čistým a spravedlivým. Nevěnujme své myšlenky tomu, co ubližuje a zraňuje, neoddávejme se zášti, nenávisti, zlobě, závisti … Na co myslíme, je mnohem důležitější, než bychom čekali!

Dobré vzory

„Co jste se u mne naučili… to čiňte.“ Pavel byl/je příkladem výše popsaného radostného a pokojného života pro Filipské i pro nás. Psal svůj dopis z vězení, kde čekal na rozsudek smrti, nebo propuštění. A kdysi právě ve Filipech byl spoután a spolu se Silasem vsazen bezdůvodně do žaláře, kde ale oba zpívali Bohu! Pavel zažíval radost a pokoj navzdory okolnostem a povzbuzoval k tomu samému, protože Kristus v něm byl jeho pokoj, jeho radost. Kristus byl jeho život.

Život, to je pro mne Kristus. - apoštol Pavel v listu Filipským

Pokoj Boží bude s vámi, bude střežit vaše srdce i mysl … pokoj, který je výš nad všechno lidské chápání, pomyšlení a porozumění … je to pokoj v Kristu Ježíši. Díky němu budete i vy jako „japonské plovoucí domy“. Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly