Return to site

Píseň moře zní dodnes

Exodus 15:1-4,10-13a ... Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň. Vyznávali: „Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem. Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. Hospodin je bojovný rek; Hospodin je jeho jméno. Vozy faraónovy i jeho vojsko svrhl v moře, v moři Rákosovém utonul výkvět jeho vozatajstva. … Zadul jsi svým dechem a moře je zavalilo, potopili se jak olovo v nesmírných vodách. Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy? Vztáhl jsi pravici a země je pohltila. Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil.

· nedělní

Milí přátelé, lide, který Hospodin vykoupil krví Božího beránka –

Jste-li sportovními fanoušky, víte, že po vítězství v zápase, který byl obzvlášť důležitý, příznivci vítězného týmu zpívají oslavné chorály, velebí svůj tým, skandují jména hvězd zápasu, vyvolávají trenéra, aby předvedl nějaký akrobatický kousek. Zkrátka všude, na hřišti i v kabině, na stadionu i v ulicích po cestě domů, je patrná radost a nadšení ze skvělého triumfu.

Nebo si vezměte naše prarodiče; ti si jistě pamatují radost a nadšení po osvobození naší země spojeneckými armádami v roce 1945. Vítězství nad fašismem, nad okupanty, tehdy také všichni oslavovali v ulicích měst a vesnic, v práci i ve svých domovech.

Nebo my starší si zase pamatujeme tu radost a nadšení ze „sametové revoluce“ r. 1989, z pádu komunistického režimu a z vítězství „pravdy a lásky nad lží a nenávistí“.

Je pochopitelné, že vítězství – ať už nad sportovním soupeřem anebo nepřátelským systémem – probouzí v lidech, kteří jsou na straně vítěze, bouřlivé nadšení a opojnou radost. Bylo tomu tak i v případě Izraelců, Božího vyvoleného lidu Staré smlouvy, který podobně vyšel z otrockého systému („z domu otroctví“) v Egyptě, prošel rozpolceným Rákosovým mořem, kde jejich Bůh, Hospodin, „Jsem, který jsem“, slavně přemohl pronásledující faraónova vojska. Boží moc Jeho dechu/větru a vody moře přemohla vzpurnou lidskou sílu i nejvyspělejší zbroj.

Izraelci a všichni, kdo se k nim v Egyptě přidali, byli zachráněni. Není divu, že se pustili do oslavného zpěvu. Ne, nikdo je nemusel nutit; sami byli naplněni radostí a nadšením, úžasem i vděkem, úctou před Bohem svých otců, Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba. On přece jen viděl jejich ujařmení, slyšel jejich modlitby, smiloval se nad nimi a sestoupil, aby je rukou Mojžíše vyvedl z Egypta, přes Sinajskou poušť až do Zaslíbené země, oplývající mlékem a medem. Ovšem, v té chvíli byli teprve na začátku té dobrodružné, ale velmi nesnadné cesty.

V trochu upravené podobě je tenhle dějinný příběh ztvárněn v animovaném filmu Princ egyptský. Z něho pocházela i píseň „When You Believe“, kterou před chvílí děti zpívaly. „Když věříš (myšleno Hospodinu), spatříš zázraky,“ stálo v ní. V prostřední části písně přešly děti z angličtiny do hebrejštiny a zpívaly úryvky právě z písně, kterou Mojžíš a Boží lid zpíval tehdy, na druhé straně Rákosového moře. Téhle písni se začalo říkat Píseň moře. A já bych se rád zastavil právě nad částmi písně, které žáci zpívali.

(Jedna taková zajímavost: Jazyk této písně je jednak poetický, obrazný a také archaický, z čehož bibličtí badatelé soudí, že tato pasáž je patrně nejstarší zapsanou částí Písma!)

„Píseň moře“ začíná slovy:

A-shir-ra I'a-do-nai ki ga-oh ga-ah

Chci zpívat Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil!

Ano, chci zpívat, nebo budu zpívat, Hospodinu. A dále „Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou … Hospodin je bojovný rek.“ Božímu lidu i Mojžíši bylo jasné, komu vděčí za svou záchranu. Oni neoslavovali sebe, neříkali si, jaké měli štěstí v neštěstí. Oni poznali velikost svého Boha a Jemu zpívali. Oni sami byli jen bezbrannými, bezmocnými diváky, kteří s úžasem sledovali, jak Hospodin naložil s těmi, kdo chtěli zahubit Jeho lid.

A byl to silný soupeř! Egyptské vojsko v plné zbroji a síle stálo proti mužům vyčerpaným celoživotním otročením, proti starcům, ženám a dětem. Bylo to, jako kdyby se vycvičení vojáci americké armády, se všemi moderními zbraněmi, chystali zaútočit na vesničany v poušti.

Ale ani lidská síla v té nejhrozivější převaze nestačí na nezkrotné a neovladatelné živly, kterými vládne Stvořitel. Hospodin jen zadul dechem, východní vítr otevřel Božímu lidu cestu přes moře; potom Hospodin opět zadul a vody moře pohřbily výkvět egyptského vojska.

„Hospodin se stal mou spásou“ – platí i pro nás. Když se o 1500 let později po Mojžíšovi narodil dívce Marii syn, dala mu podle příkazu anděla jméno Ježíš, Jehošua, Hospodin je spása. Narodil se, aby porazil toho, kdo zotročoval celou lidskou rasu lží, hříchem a strachem.

„Píseň moře“ se dál ptá řečnickou otázkou:

Mi-cha-mo-cha ba-e-lim adonai

Kdo je jako ty mezi bohy, Hospodine?

V Egyptě byl tehdy rozšířen polyteismus. Egypťané uctívali mnoho bohů. Známí jsou např. Ra/Re (bůh Slunce, se sokolí hlavou) nebo Sóbek (bůh Nilu, s krokodýlí hlavou). Dokonce sám faraon se považoval za vtělení boha Hora. Když se však tenhle panovník tvrdohlavě postavil proti vůli Hospodina a nechtěl Jeho lid propustit, došlo na totální porážku egyptských božstev. Deseti ranami, pohromami, které dopadly na egyptský lid, Bůh jasně demonstroval, že takzvaní bohové Egypta nejsou nic než přeludy, které nemají moc člověka zachránit nebo mu požehnat. Nil zkrvavěl. Slunce se zatmělo. Velký Egypt, spoléhající na sílu svého vojsko a moc svých božstev, se musel sklonit před jediným živým Bohem, Hospodinem.

A v „Písni moře“ následuje další řečnická otázka:

Mi-ka-mo-cha ne-dar ba-ko-desh

Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti?

Objevuje se tu jedno ze stěžejních biblických charakteristik Hospodina: kodeš. Znamená svatost, oddělenost, jedinečnost. Hospodin je zkrátka „kategorie sama pro sebe“. Nikdo s ním nesnese srovnání, všechny převyšuje a všechno zastiňuje. Je svatý i v tom, že je oddělený od lidské hříšnosti, že je dalek tomu, aby jako my někdy zradil, lhal, klamal, podváděl, nedodržel slib. On je dokonale spravedlivý, bez ohledu na to, jestli nám to tak někdy připadá a někdy ne.

Svatost Hospodina nás někdy děsí, a právem, když si uvědomíme, jací jsme my a jaký je ten, komu se budeme zodpovídat. To srovnání v nás budí pocit podobný tomu, jaký bychom měli, kdybychom vylezli ze žumpy, do které jsme spadli, a měli se ukázat někde na svatbě. Stud a hanba, potupa a ponížení.

Ale „Píseň moře“ pokračuje:

Na-chi-tah v'-chas-d'-cha

Vedl jsi svým milosrdenstvím…

Zde máme další velice výrazné biblické slovo, typické pro Hospodina: chesed. Je těžké ho vyjádřit jedním slovem. Znamená především milosrdenství, ale také věrnou lásku. Na rozdíl od kodeš, svatosti, i my chesed známe, i když třeba ne v takové míře. Chesed je to, co projevíme, když vidíme ubohého, hladovějícího žebráka, a dáme mu jídlo; nebo když vidíme babičku o holi vláčet těžkou tašku, a pomůžeme jí; nebo když vidíme slepce u přechodu, a převedeme ho přes ulici. Milosrdenství. Chesed je zároveň i věrná láska – tedy například i to, že zůstaneme se svým manželem či manželkou, i když zestárne, onemocní, přestane být atraktivní; nebo když se náš syn dostane do maléru a třeba i do vězení, a nehodíme ho přes palubu, nezřekneme se ho, ale zůstaneme rodiči, kteří pomohou, poradí, povzbudí, kteří věrně milují.

Hospodin sám je „plný slitování… a nesmírně milosrdný“. Jedná a zasahuje, když vidí naši hanbu a špínu, naši ubohost, stejně jako kdysi milosrdně vyvedl svůj zubožený lid z Egypta. „Jeho milosrdenství je věčné“, opakuje Písmo na mnoha místech. Boží věrná láska ke svému lidu jde až za hrob – vždyť pro Boha není nic nemožné! On má připraveno konečné řešení zla, utrpení a smrti, a vykoná ho skrze toho, kterého pro to určil – Ježíše Krista.

„Tvé dítě bude svaté,“ slyšela už před Jeho narozením matka Marie. Mnohá proroctví o Něm mluvila jako o „Svatém Izraele“; v Něm se snoubí kodeš i chesed, svatost i milosrdenství. V Ježíši je tak i naše svatost a dokonalost, v Něm docházíme i milosrdenství, odpuštění, vysvobození. Jak?

Závěr úryvku z „Písně moře“ zní:

am zu ga-al-ta

lid, který jsi vykoupil.

Hospodin dal svému lidu v Egyptě jasně najevo, že před poslední chystanou pohromou, smrtí prvorozených chlapců, je ochrání jedině krev beránka bez vady, kterou potřou rám dveří u svých domovů. Nevinný beránek tak zaplatil životem za jejich záchranu. A jejich vykoupení bylo zpečetěno přechodem Rákosového moře, kde mocí Božího dechu byl jejich zotročovatel spláchnut vodami a skončil v mořské hlubině.

Stejně tak Bůh dává jasně najevo nám, že před věčnou smrtí nás ochrání jedině nevinná krev Božího beránka, prolitá na golgotském kříži. Ježíšovou obětí nás Hospodin vykoupil z moci hříchu, ďábla a smrti, abychom Mu patřili navěky. A naše vykoupení zpečeťuje vodami křtu, kde nás Boží dech /Duch/ očišťuje, obnovuje a zapojuje do Boží rodiny, do Božího lidu.

Boží vítězství za nás vyvolává bouřlivou radost a nadšení. V nás, kteří jsme se přidali na Jeho stranu a nezůstali jsme v Egyptě v moci „zatvrzelého faraóna“. I my dnes a každý den chceme zpívat a oslavovat našeho velikého Boha, svatého a milosrdného Hospodina, ukřižovaného a vzkříšeného Pána Ježíše Krista. A-shir-ra! A-shir-ra! A-shir-ra!

Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly