Milí přátelé Krále -
Dnes je sice květná neděle, ale já dnes nebudu mluvit o květech, ale o kamenech. Nejprve se zeptám řečnickou otázkou: „Může kámen mluvit? Může kámen volat a křičet?“ Ovšemže ne, odpovíte mi. Kámen je neživá věc, nemá hlasivky, a není to ani hračka, kterou natáhnete na klíček, a ona pak vydává zvuky. Kámen je studený kus mrtvé hmoty. Asi jenom Bůh by dokázal oživit kámen tak, aby volal a vzdával Mu chválu. Nebo dokonce, aby Boha miloval... Jenže představte si, že v jistém smyslu přesně to Bůh dělá! A tak, díky tomu, i dnes OŽIVLÉ KAMENY CHVÁLÍ BOHA.
Na květnou neděli si připomínáme slavný příjezd Ježíše do slavného města Jeruzaléma v poněkud neslavnou dobu – chybělo už jen několik dní do Ježíšova zatčení, mučení a zabití. Ale ještě než vjel do města, vezl se Ježíš na oslátku podél svahu nedaleké Olivové hory. Kolem Něho šly zástupy Jeho učedníků, chcete-li žáků, ale i fanoušků a sympatizantů. Provolávaly Mu „sláva“. Křičely „na nebi pokoj a sláva na výsostech“ (čili na nebeských výšinách). Kdo mohl a chtěl, chválil tehdy Boha za Jeho mocné činy, které skrze svého Syna vykonal často před jejich vlastníma očima – léčil chromé, slepé a posedlé, sytil hladové, křísil mrtvé a odpouštěl hříchy.
A v této radostné chvíli se k Ježíši přichomýtli také farizeové. To byli náboženští vůdcové a učitelé, které Ježíš opakovaně kritizoval za jejich neupřímnost, vychytralost, sebespravedlnost a povýšenost. A tihle farizeové řekli Ježíši: „Mistře, napomeň své učedníky!“ Oni nechtěli, aby lidé kolem provolávali hesla týkající se Boha na Ježíšovu adresu a k Ježíšově poctě. Ježíš měl proto, podle nich, své učedníky napomenout. Ale co udělal On? Nepokáral své učedníky, aby přestali volat „Hosanna“, ale naopak pokáral farizeje: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“
Co tím chtěl Ježíš farizeům říct? Chtěl jim říct, že jsou svědky velkolepé a slavnostní události – příjezdu zaslíbeného Božího Mesiáše, Spasitele – a že tato událost rozhodně vybízí k oslavě, ke chvále a k radosti. Nikdo ať se nesnaží ve chvíli, jako byla tahle, utišit ústa naplněná chválou Boha! Budou-li Jeho učedníci mlčet, Bůh by způsobil, že by i kamení volalo a křičelo „sláva“.
Je celkem zbytečné ptát se, co by se stalo, kdyby opravdu všichni učedníci tehdy zmlkli. Protože oni nezmlkli, ale volali dál své „Hosanna, Hallelujah“. A přitom stlali na cestu své pláště a palmové větve na znamení pocty králi, který k nim přijížděl, třebaže pouze na vypůjčeném oslátku a v obyčejných šatech tesaře.
Mnozí z těch volajících ani tehdy netušili, že Ježíš přijížděl zemřít za jejich hříchy, za hříchy lidstva – za všechno to zlo, které z nás, lidí, vychází a kterým ubližujeme sobě, druhým i Bohu. Oni tehdy netušili, že Ježíš přijel do Jeruzaléma jako král položit život za své poddané, aby je navěky usmířil a sjednotil s Bohem. Až později někteří pochopili, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16)
Ano, Bůh nám dal svého Syna, aby každý, kdo v Něho věří, měl život – měl život v Něm. Uvěříme-li, že Ježíš je náš Zachránce, vložíme-li v Něho svou důvěru a naději, a dáme-li se pokřtít v Jeho jméno na odpuštění hříchů, pak Bůh, obrazně řečeno, opravdu oživuje kameny. Protože vskutku, když se narodíme, jsme podobni kamenům! Po duchovní stránce jsme ze své přirozenosti jako neživé kamení, chladné a studené kamení, které leží podél cesty bez užitku. Ale Bůh se rozhodl, že skrze svého Syna Ježíše to změní, že oživí kameny, že oživí nás. Už předem to oznamoval skrze své proroky. „Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého Ducha; … budete mým lidem a já vám budu Bohem. Zachráním vás ze všech vašich nečistot … Nečiním to kvůli vám, … to vám buď známo.“ (Ezechiel 36:26-32)
Bůh slíbil zachránit nás ze všech našich nečistot. Boží Syn za nečistoty naší duše zaplatil jednou provždy. Boží Duch nyní přichází skrze toto poselství a oživuje nás. Každému, kdo uvěří, dá Bůh místo srdce kamenného srdce živé – srdce, které tluče pro Boha, které slyší Boha, které chválí a oslavuje Boha, které miluje Boha. A tak Bůh sám oživuje nás, kameny, a působí, že i kameny Mu volají na počest.
Tyto kameny už neleží na cestě bez užitku, už nejsou mrtvé, studené, tvrdé. Jsou živé, hřejivé, poddajné a Bůh si z nich – tedy z nás, kteří jsme uvěřili – staví svůj chrám. Proto nás povzbuzuje apoštol Petr: „Přicházejte … k Němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste ... přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“ (2:1-5)
Vložte tedy svou důvěru v Ježíše Krista a buďte „živými kameny“, jejichž životy nechválí sebe samé, ale svého úžasného Stavitele! Amen.