Return to site

Máří Magdaléna a její Mistr a Pán

Jan 20:15-18 ... Ježíš (Marii) řekl: Proč pláčeš? Koho hledáš? V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu. Ježíš jí řekl: Marie! Obrátila se a zvolala hebrejsky: Rabbuni, to znamená `Mistře´/Učiteli/. Ježíš jí řekl: Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu. Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: Viděla jsem Pána a toto mi řekl.

· nedělní

Drazí milovaní, učedníci Učitele a služebníci Pána, Ježíše Krista!

Dnes se budeme věnovat jedné z postav, které během událostí Velikonoc sehrály důležitou roli. Je jí Marie Magdalská, hovorově „Máří Magdaléna“. Možná víte, že postava této Ježíšovy vděčné, věrné a oddané následovnice je už celá staletí předmětem různých legend, mýtů a konspiračních teorií.

Už ve druhém a třetím století po Kr. (tedy zhruba 50-150 let po vzniku novozákonních knih) se začaly objevovat tzv. gnostické spisy. Jedním z nich je i Evangelium podle Marie Magdalské. Tento spis, zavržený spolu s dalšími ranou církví coby falešné a neautentické učení, mimo jiné povyšoval Marii Magdalskou v poznání (gnózi) nad všechny ostatní Ježíšovy učedníky.

V 11. století se zase ve Francii začíná šířit mýtus o tom, že Marie Magdalská, spolu s několika dalšími učedníky, kdysi unikla pronásledování v malé loďce a v ní se doplavila až ke břehům dnešní Marseille (přesněji do městečka Saintes Maries de la Mer, kde tato legenda žije dodnes). Ve Francii pak prý strávila zbytek svého života a některé francouzské baziliky dodnes mezi sebou vedou spory o tom, ve které z nich jsou uloženy ostatky skutečné Máří Magdalény. Podle ještě další báje Máří, při svém úniku ve člunu, s sebou vezla také kalich z Kristovy poslední večeře, označovaný jako svatý grál, a v něm, představte si, krůpěje Kristovy svaté krve.

Podobných legend kolovalo a koluje po světě desítky. Z té posledně jmenované, o svatém grálu, těžila před zhruba 40 lety svou popularitu kniha „Svatá krev, Svatý grál“. Podle ní nebyl oním svatým grálem, který Máří odvezla do Francie, kalich, ale sama Máří. Nesla totiž ve svém lůně dítě, počaté s Ježíšem, které se stalo základem pokrevní linie svaté krve. Před pár lety pak rozvinul tuto legendu spisovatel Dan Brawn ve svém detektivním románu „Šifra Mistra Leonarda“, který se stal přes noc bestsellerem. Pan Brawn svou teorii o křesťanském spiknutí obohatil mj. o jakési indicie či stopy, údajně zašifrované v uměleckých dílech Leonarda Da Vinciho.

A zatím posledním „polínkem přihozeným do konspiračního ohně“ byl film s názvem „Marie Magdalská“, který se letos na jaře objevil v kinech. Na širokém plátně rozvíjí teorii o Mariině vyvolenosti Ježíšem a nadřazenosti nad ostatní apoštoly a o jejím fyzicky intimním vztahu k Ježíši.

Když křesťan naslouchá těmto teoriím, mýtům a bájím, může se začít obávat, zda se v základech jeho víry neobjevují trhliny. A jak známo, kvůli trhlinám se bortí i celé jeskyně. Jsou však takové obavy opravdu namístě? Je skutečně důvod se znepokojovat? Mají legendy, které dnes a denně obíhají svět, nějaké hodnověrné opodstatnění?

Z praktických důvodů není možné se v tomto jediném kázání věnovat všem tvrzením, která se čas od času objevují v beletristické a někdy i v rádoby-odborné literatuře. Možná ani deset kázání by na to nestačilo. Avšak budeme se dnes zaobírat otázkou:

Kdo, podle biblických evangelií, byla Marie Magdalská? 

Byla to skutečně napravená nevěstka? Bohatá Ježíšova patronka? Byla Máří manželkou Ježíše a matkou jejich potomků? Jaký byl vztah Máří k Ježíši?

Podíváme-li se do Písem Nového zákona, můžeme s určitostí říci dvě věci: Máří Magdaléna

1/ byla křesťankou, kterou ke Kristu „připoutala“ její vděčnost

2/ byla křesťankou, která jako první spatřila vzkříšeného Pána

1/ Každý, kdo viděl pražský orloj, by dokázal odpovědět na otázku, kolik bylo Ježíšových apoštolů. Jistě, bylo jich dvanáct. Ale kromě nich chodilo s Ježíšem mnoho dalších učedníků, a to často i ženy. Ježíš nebyl „sexista“, neměl negativní postoj k opačnému pohlaví. Ženy byly pro Ježíše důležité stejně jako muži. Věděl ovšem, že jejich role v tomto světě se lišila a liší od role mužů.

U Lukáše (8:1-3) čteme: „Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.“ 

Marie, zvaná Magdalská, byla jednou z bezpočtu žen, doprovázejících Ježíše. Přívlastek Magdalská získala nejspíš díky městu Magdala na západním pobřeží Galilejského jezera, odkud patrně pocházela. Jméno Marie bylo tehdy velmi běžné jméno. Jen v Novém zákoně je minimálně šest různých žen nositelkami stejného jména, např. Marie – Ježíšova matka, Marie – sestra Marty a Lazara z Betanie, Marie – manželka Kleofášova, Marie – matka Jana Marka, aj. Právě tento hojný výskyt jména Marie (a hojný výskyt událostí, kdy někdo pomázává Ježíše) byl zřejmě jednou z příčin, proč Máří Magdaléna byla již od 6. století omylem označována za nevěstku, prostitutku.

(Svou roli jistě sehrála i snaha mít všechna vyprávění v Novém zákoně ucelená a kompaktní, bez mezer, nejasností a otevřených otázek.)

Byla to však jiná Marie, totiž sestra Marty a Lazara, kdo při Ježíšově poslední návštěvě Betanie pomazala Pánovi nohy drahým olejem z pravého nardu a otřela je svými vlasy. Udělala to, aniž možná tušila, že Ježíše pomazala ke dni Jeho pohřbu. (Jan 12:3,7)

Díky své částečné podobnosti však byla tato událost ztotožňována s jinou událostí, která se mnohem dříve odehrála v domě farizeje Šimona. Tam tehdy vešla žena-hříšnice a na důkaz lásky, kterou vzbudila její víra v Ježíše, skropila Pánovy nohy slzami, otřela je svými vlasy, líbala je a nakonec je pomazala vzácným olejem. (Lukáš 7:38,44-45) Jen lidskou chybou byla Máří Magdaléna ztotožněna s Marií, sestrou Marty, a také se „ženou, hříšnicí“, nejspíše prostitutkou. Tři různé ženy se „staly“ jednou a tou samou: Marií z Magdaly.

Ve skutečnosti však Bible nikde nepopisuje Marii Magdalskou coby nevěstku! Víme, že byla „posedlá sedmi zlými duchy“ (dnes bychom řekli, že měla četné „psychické a fyzické poruchy“), které z ní Ježíš vyhnal. Není pochyb o tom, že k tomu – tak jako v jiných případech – Ježíš použil své mocné slovo. Pouhým slovem Boží Syn léčil nemocné, křísil mrtvé, vyháněl démony… neboli napravoval důsledky lidského hříchu, aby ukázal, že má pravomoc vypořádat se i s tím nejzávažnějším důsledkem našich hříchů – s naším věčným odsouzením daleko od Boha.

Později na kříži Ježíš umíral Božím trestem za Marii Magdalskou, za své apoštoly, za každého z vás i za mne. Ano, Máří byla hříšnicí (třebaže ne nutně prostitutkou), avšak tak jako mnozí další – muži i ženy – uvěřila Ježíšovým slovům a poznala v Něm svého Spasitele, poslaného od Boha. Reakcí na toto poznání bylo něco mnohem radikálnějšího a fantastičtějšího, než je tělesná či erotická přitažlivost, jak se nám snaží namluvit populární spisovatelé. Máří Ježíši z vděčnosti zasvětila celý svůj život, všechno, čím byla, všechno, co měla! Spolu s mnoha dalšími ženami se o Ježíše a Jeho apoštoly starala „ze svých prostředků“. Nevíme, zda byla zvláště bohatou mecenáškou, jak někteří navrhují. Možná jenom spolu s „mnoha jinými ženami“, jak píše Lukáš, měla úspory a byla schopna uspokojit jistě skromné požadavky na stravu, které Ježíš a ostatní kolem Něho měli.

Máří Magdaléna je tedy pro nás především skvělým vzorem vděčnosti. Charakteristikou tohoto padlého světa je naopak nevděčnost Bohu, jak potvrzuje Pavel v listu Římanům: lidé, „když poznali Boha, neoslavovali Ho jako Boha, ani nebyli vděční, ale ve svých myšlenkách propadli marnosti a jejich nerozumné srdce bylo zatemněno.“ (Řím 1:21, NBK) Tomuto bloudícímu, zatemnělému, nevděčnému světu se však jako křesťané nemáme přizpůsobovat! Vždyť naše srdce (tak jako srdce Marie Magdalské) Bůh očišťuje, obnovuje a naplňuje nadějí a vděčností za Jeho milost. Autor listu Židům proto jen připomíná věřícím, buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se Jemu líbí, s bázní a úctou.“ (Židům 12:28)

2/ Co se v Písmech Nového zákona o Máří Magdalské dočteme dál? Zůstala věrná a oddaná Pánu Ježíši i v Jeho nejtěžších chvílích života. Máří a další ženy doprovázely Krista na Jeho poslední cestě do Jeruzaléma a byly svědky toho, jak na Velký Pátek byl ten jediný nevinný „započten mezi zločince“ (Lk 22:37). Stály u paty kříže a plakaly.

Máří byla také jednou z žen, které byly přítomny, když byl Ježíš položen do hrobu, a také byla mezi ženami, které pak časně zrána o Velikonoční neděli pospíchaly ke hrobu, aby pomazaly mrtvé tělo vonnými mastmi (viz Mt 27; Mk 15-16). Ježíš jí ze své milosti poctil výsadou, aby jako první z Jeho následovníků Ho spatřila vzkříšeného. Ježíš se s ní setkal u svého prázdného hrobu poté, co od něho se smíšenými pocity odešli Petr a Jan. „Ježíš jí řekl: ´Proč pláčeš? Koho hledáš?´ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: ´Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.´ Ježíš jí řekl: ´Marie!´ Obrátila se a zvolala hebrejsky: Rabbuni, to znamená Mistře. … Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ (Jan 20)

Z této krátké konverzace mezi zmrtvýchvstalým Kristem a Máří Magdalénou je patrná jedna důležitá věc: Pro Máří byl Ježíš Mistrem a Pánem! Máří nebyla Kristu pozemskou manželkou, jak se někdo domnívá, ale spíše manželkou či nevěstou duchovní – tak jako jsme nevěstou Kristovou my všichni, kterým je Kristus Pánem a Mistrem! Ano, stejně jako Máří i my jsme součástí slavné nevěsty – Církve, kterou si Ježíš sám připravil „bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná“ (Ef 5:27). Církev, společenství věřících, je jedinou nevěstou a manželkou, kterou Ježíš Kristus přijal, se kterou se stal „jedním tělem“.

Máří Magdaléna běžela vzkříšeného Krista zvěstovat ostatním učedníkům a apoštolům. V tomto smyslu je proto také někdy nazývána „Apoštolem apoštolům“, vlastně Poslem poslům. Ježíš se posléze mnohokrát zjevil i ostatním a v den Letnic je vyzbrojil mocí z výsosti, aby se stali skutečně neohroženými a moudrými apoštoly – posly, vyslanci a zvěstovateli evangelia celému světu.

O Máří Magdaléně už dále – ani v knize Skutků, ani v epištolách – neslyšíme. Stejně tak v nich ovšem neslyšíme o většině z původních dvanácti apoštolů. Proč to? Důvod je nasnadě. Ústředním předmětem a smyslem Písma není Pavel, není Petr, není Máří. Je jím Pán Ježíš Kristus! Písmo nesvědčí o učednících, ale o Učiteli! Mnoho událostí a postav z historie – i té křesťanské – není v Písmu zaneseno a popsáno. Důležité ale pro nás všechny je, že Ten jediný milující Bůh, který se v Kristu stal člověkem, tam zanesen a popsán je. Dostatečně na to, abychom Mu uvěřili a byli Jím zachráněni navěky.

Písmo nesvědčí o učednících, ale o Učiteli!

A tak, jak píše Pavel, „ve vašem srdci ať vládne (nikoli mír a pokoj Máří Magdalény, nýbrž) mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo (totiž Církev!) A buďte vděčni.“ (Kol 3:15) Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly