Return to site

Kříž Krista dává smysl

1. Korintským 1:18 ... „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“

· nedělní

Milovaní přátelé –

Dnes žáci zpívali píseň Hallelujah For The Cross, kterou složila skupina Newsboys. Ten název se několikrát v písni opakuje a doslova znamená „Chvalte Hospodina za kříž“, tedy nejen ledajaký kříž, ale za ten kříž, na kterém umíral Ježíš Kristus.

Možná některým z vás vrtá hlavou, proč oslavovat Boha za kříž, tedy za nástroj kruté a bolestivé smrti? Není to trochu morbidní? Není to totéž, jako chválit někoho za gilotinu nebo za elektrické křeslo? Samozřejmě, že důvodem té naší chvály Bohu, našeho zvolání Hallelujah, není kříž jako takový, ten nástroj popravy sám o sobě. Tím důvodem chvály je to, co Ježíšův kříž pro nás představuje a čeho bylo na Ježíšově kříži pro nás dosaženo. Kdybychom to shrnuli do dvou výrazů, mohli bychom říct, že kříž Krista je pro nás znamením Božího odpuštění a Boží lásky.

KŘÍŽ A BOŽÍ ODPUŠTĚNÍ

Někdy se člověk ptá, proč nám nemohl Bůh odpustit „jen tak“, bez toho, aby někdo za nás umíral na kříži?

Ale všimněte si sami na sobě, co obnáší, když někomu máte odpustit. Představte si, že se někdo proti vám proviní: urazí vás, pomluví vás, ublíží vám fyzicky, okrade vás, nepomůže vám, když jste v nouzi, nebo něco podobného. Pak máte možnost mu to nějak vrátit, oplatit, pomstít se, nadávat mu, pomluvit ho, taky ho zmlátit, nebo ho aspoň nenávidět a očerňovat jeho pověst mezi ostatními.

Ale pokud se rozhodnete mu odpustit a vzdát se jakékoli odplaty a pomsty, něco vás to bude stát: zažijete vnitřní muka. Nejen z toho, jak vám druhý ublížil, ale teď i z toho, že on nezažije vaši pomstu, nebude trpět jako vy. Odpuštění znamená, že veškeré náklady, veškeré trápení a muka, spojené s proviněním druhého člověka proti vám, ponesete pouze vy. Celé to břemeno viny a odplaty bude na vašich bedrech.

Nikdo neříká, že to je snadné. Spíše naopak. Ale ukazuje to, že odpustit „jen tak“ prostě není možné. Odpuštění sebou vždy nese ochotu nést všechny náklady, zaplatit z vlastní kapsy, obrazně řečeno, veškeré dluhy, nést na svém těle veškerá zranění a bolesti. Nešířit je dál, nevracet je „do oběhu“, ale vstřebat v sobě všechna ta muka za viny druhých proti mně.

Když se tedy Bůh rozhodl odpustit celému světu, věděl také, že to bude obnášet Jeho vlastní muka. Nesmíme proto zapomínat, že Kristus nebyl jen člověk, který trpěl nevinně za druhé lidi. Byl to i Bůh, který trpěl za viny každého člověka proti sobě, proti Božímu zákonu, právu a řádu. „Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění,“ pochopil a zapsal apoštol Pavel (2. Kor 5:19) Na kříži Ježíš na sobě a v sobě snášel všechna muka vin celého světa, všech lidí všech dob, aby nám každému mohl pravdivě říct: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ Ne „jen tak“, jakoby nic, ale proto, že všechnu bolest a trýzeň s nimi spojené vzal Bůh na sebe. Už 700 let předem o tom psal prorok Izajáš (kap. 53): „Naše bolesti na sebe vzal, … byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.“

Bez Ježíšova kříže, na kterém v lidském těle umíral Bůh, by nebylo možné Boží odpuštění.

KŘÍŽ A BOŽÍ LÁSKA

Podobně se někdy člověk ptá, proč Bůh lásky nechá Ježíše na kříži trpět a zemřít? Není možné věřit, že „Bůh je láska“ bez obětí, bez toho, aby někdo za někoho umíral?

Opět si ale všimněme sami na sobě, jak láska, tedy láska agapé, vlastně funguje. Projevuje se tehdy, když někdo kolem má nějakou potřebu nebo potíže a my se je snažíme nějak naplnit nebo zmírnit. Láska znamená, že nejsme lhostejní ani neteční, ale chceme se zapojit a angažovat. A to není možné, aniž bychom tomu potřebnému nevěnovali něco, čím oplýváme, a nepřijali od něho něco z jeho nedostatku. Jako bychom si přeneseně „vyměnili místo“ nebo „prohodili role“.

Představte si třeba, že za 2. světové války by přišel hledaný Žid a žádal vás, zda byste ho ukryli před Gestapem. Vy jste v té chvíli v bezpečí, on je ohrožen. Když mu ale z lásky poskytnete úkryt, darujete mu část svého bezpečí na úkor toho, že vy sami se vystavíte riziku odhalení. V jistém smyslu si vyměníte role.

Nebo mladí manželé, když si pořídí miminko, o které se chtějí z lásky starat, znamená to, že se zřeknou části své nezávislosti, svého volného času a klidného spánku, aby malé dítě časem vyrostlo v nezávislou, dospělou osobu. Získá to, čeho vy jste se z lásky pro něj zřekli.

Nebo když bude někdo citově zhroucený potřebovat vaše porozumění, vaši radu, váš soucit, bude vás to něco stát. Vy se budete muset citově zapojit, emocionálně vyčerpat, aby ten druhý byl na duši posílen.

Skutečná láska vždy znamená ochotu sdílet či si vyměnit místo – předat druhým své síly, své přednosti, svůj čas, a nechat slabosti a nedostatky druhých přejít na vás. Zaujmout jakoby pozici toho strádajícího, kterého milujete láskou agapé, aby on, v jistém smyslu, přešel do té vaší pozice.

To přesně udělal i Bůh. Nebyl by Bohem lásky, kdyby se osobně neangažoval se svým strádajícím stvořením. Láska Ho naopak vedla k tomu, že přišel podstoupit stejné útrapy, útlak, zármutek, slabost, a další důsledky hříchu, které vyvrcholily smrtí na kříži, aby nám místo toho mohl darovat a sdílet s námi svou, tj. Boží, sílu, svatost, moudrost, spravedlnost, život navěky. Je to svým způsobem ironie, že člověk se dostal do všech těch potíží, když s hříšným srdcem chtěl zaujmout pozici, která patří Bohu, zatímco Bůh řeší tuto naši situaci tím, že s milujícím srdcem zaujme pozici, kterou si zasluhuje člověk. Jak to popsal apoštol Pavel: „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v Něm dosáhli Boží spravedlnosti.“ (2. Kor 5:21) Na kříži Ježíš převzal naši roli zatraceníhodných hříšníků, aby nás mohl prohlásit a představit světu jako svaté Boží děti.

Bez Ježíšova kříže, na kterém si Bůh vyměnil místo s hříšníkem, by nebylo Boha lásky.

Kříž Ježíše přináší člověku samozřejmě ještě mnohem víc. Dnes jsme se krátce zastavili jen u dvou požehnání, které jenom ve spojení s Ježíšovým křížem dávají smysl: Boží odpuštění a Boží lásku k nám. Obojí má Boží moc zasáhnout a proměnit člověka – učinit ze sebestředné, sebe důvěřivé, sebe oslavující, sobě otročící bytosti zcela nové, svobodné stvoření, které už nespoléhá na sebe a nehledá svou slávu, ale důvěřuje svému odpouštějícímu a milujícímu Tvůrci a Jeho slávu hledá a šíří. Třeba i zpěvem písně Hallelujah For The Cross.

Vím, že mnohým bude poselství o kříži s obětovaným Kristem stále připadat pošetile. Co k tomu napsal Pavel? „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“ (1. Kor 1:18) Je mocí Boží, kterou ani smrt nezastaví. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze POUZE KÁZÁNÍ

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly