Return to site

Hrdinové Vánoc - Josef a Marie

Matouš 2:13-16 ... Když (mudrci) odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: `Z Egypta jsem povolal svého syna.´ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.

· nedělní

Milí přátelé Vánoc –

Letos o adventu se věnujeme „HRDINŮM VÁNOC“ a po andělech a pastýřích se dnes podíváme na Josefa a Marii. Hrdinové Vánoc jsou pro nás ti, kdo nějakým způsobem pozitivně ovlivnili a bohulibě zasáhli do událostí spojených s narozením Ježíše. Zdůrazňuji pozitivně a bohulibě, protože jsou i postavy, které sice také vystupují v evangelijních popisech vánočního příběhu, ale jednají v něm jako „záporáci“. Proto si je také ani nevystavujeme v betlémech, na rozdíl od postaviček pastýřů, andělů, Josefa, Marie či mudrců.

Jedním z těch „antihrdinů“ Vánoc je bezesporu král Herodes. Jeho jméno znamená sice „hrdinský“, ale z úryvku, který jsme si dnes četli, poznáváme, že ti praví hrdinové, Marie a Josef, jsou na útěku. Ano, někdy je hrdinské prchnout před nebezpečím. Zvlášť, je-li to na Boží pokyn.

Zastavme se však nejprve u Heroda Velikého. Historici o něm často píší s uznáním, asi podobným, s jakým píší o Karlu IV. Herodes byl udatný a zručný válečník, vynikající státník, vzdělaný a inteligentní člověk, geniální stavitel. Měl rád okázalé, honosné stavby, což se projevilo například tím, že věnoval značné peníze na přestavbu a zkrášlení měst na svém území – tedy prakticky po celé oblasti Palestiny. Přebudoval pobřežní město Cesarea, město Samaří, zrekonstruoval dokonce chrám v Jeruzalémě, což trvalo desítky let.

model chrámu a paláce v Jeruzalémě z doby Heroda

Pro některé historiky byl Herodes opravdu hrdinou. Dovedl se vždy dobře zorientovat na stále se měnící scéně římského impéria a dokázal si získat sympatie právě vládnoucí nebo jiné vlivné osoby. Sedával prý u jednoho stolu s významnými osobnostmi své doby: s Juliem Caesarem, Markem Antoniem, Oktaviánem Augustem i egyptskou královnou Kleopatrou. Když to prospělo jeho zájmům krále, byl dokonce ochoten se poklonit i římským božstvům v chrámu Jupitera…

Herodium

Na tom, že si získal obdiv mnohých, nezměnil kupodivu nic ani fakt, že Herodes byl velice krutým až brutálním vládcem. Často jeho krutost vyplývala z jeho podezíravosti. Přiženil se do významné a mezi Židy vážené rodiny Hasmoneovců, aby později nechal svou ženu Mariamné zabít spolu s jejich dvěma syny. Nechával popravit Židy, kteří se stavěli jeho vládnutí na odpor.

Do tohoto obrázku Heroda celkem přiléhavě zapadá (a mezi jeho krutostmi se až ztrácí) i událost popisovaná evangelistou Matoušem. Znepokojen zprávou od mudrců z východu, že se právě narodil král Židů, poslal Herodes vojáky a „dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let“ (v. 16).

Ač mnohými v tomto světě považován za hrdinu, přesto zůstal Herodes v očích Boha zbabělcem. Dostalo se mu příležitosti slyšet o Králi králů, kterému se i exotičtí hvězdopravci přišli poklonit. Měl k dispozici svědectví prorockých Písem, která dávno předem předpověděla místo Mesiášova narození. I Herodovi Bůh nabízel milost, kterou přinášel na zem ve svém Synu Ježíši. Avšak Herodes jen předstíral svůj zájem o to, aby se Spasiteli světa mohl poklonit. Ve skutečnosti se bál o svůj trůn, o svou moc, o svůj vliv. Jeho lstivý plán však díky Božímu zásahu tentokrát nevyšel. A tak skutečnými hrdiny se místo něho stali jiní.

Josef byl jedním z těch opravdových hrdinů v dnešním příběhu. Stává se, že Josefova role během událostí kolem Ježíšova narození a raného dětství je zlehčována a bagatelizována. Dnešní příhoda svědčí o opaku. Může se sice zdát podivné, že ten, kdo utíká před hrozbou, by měl být nazýván hrdinou, a nikoli zbabělcem. Ale Bůh mu ústy svého anděla oznámil: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ Co tedy bylo na Josefovi hrdinského? Přece to, že uvěřil slovu Božího anděla a jednal. Ještě téže noci vstal, vzal Marii i dítě a odešel s nimi do Egypta.

Představme si, jak bychom reagovali my na jeho místě. Možná bychom ještě nějaký čas vyčkali, „až se uvidí“. Možná bychom si řekli, že Egypt je daleko. Navíc šlo o pohanskou zemi, přestože v ní od dob diaspory pobývalo poměrně mnoho Židů. Šlo také o zemi, ve které kdysi Josefovi a Mariini předkové, potomci Jákobovi, otročili… Nic z toho ale Josefovi nezabránilo, aby s důvěrou přijal Boží výzvu a postupoval podle ní.

Marie, matka Ježíše a žena Josefova, zde také vystupuje jako hrdinka, ačkoli o ní není řečeno prakticky nic. Ale i to je důležité. Jako manželka se podvolila svému muži. Skutečnost, že se stala matkou Božího Spasitele, jí nestoupla do hlavy. Když jí v noci Josef vzbudil, že musí ihned odjet, nečteme, že by Josefa poslala do háje, že to počká do rána, že je unavená, že…

Možná bychom se zachovali jinak než Josef a Marie, možná bychom jednali stejně. Každopádně oni uposlechli hlasu Boha a šli. Věřili, že i útěk do Egypta je součástí Božího plánu. Díky tomu se bezděčně naplnilo slovo Písma, jak si všímá svatý Matouš: „Z Egypta jsem povolal svého syna.“ Prorok Ozeáš, který je tu citován (kap. 11), sice primárně mluvil o Božím povolání synů Izraele z egyptského otroctví, nicméně nyní zde byl Ježíš, ten jedinečný „syn Izraele“ a jednorozený Syn Boží, který je povolán z egyptské země. A na rozdíl od Izraelců se od Boží vůle nikdy neodvrátil.

A je to Ježíš, kdo je tím největším hrdinou – nejen v dnešním příběhu, ale v celé historii lidstva a tohoto světa. Syn Všemohoucího, a přesto od samého dětství zažívá pronásledování, prchá a skrývá se před těmi, kteří usilují o Jeho život. Později se to jiným povedlo. Nyní byl ale Ježíš miminkem a ještě nepřišla Jeho hodina. Ještě nenastala doba, kdy měl být dobrý Pastýř obětován za své zbloudilé ovce. Ještě bylo potřeba učit lid, učit své následovníky, učit nás. Učit nás o tom, kdo je v Božích očích hrdinou. Ne vždycky ten, kdo má vliv a je u moci. Hrdiny jsou ti, kdo „slyší Boží slovo a podle toho jednají“ (Lukáš 8:21). Takové Ježíš dokonce nazývá svou matkou, svými bratry, svou rodinou!

Učme se tedy den co den „sedět u nohou Pána Ježíše“, naslouchat Jeho slovu, poznávat lépe vůli a milost našeho Boha, a jednat jako hrdinové. Někdy to bude možná znamenat útěk před pronásledováním (srovnej Matouš 10:23), jindy třeba odvážnou opozici vůči tlaku a způsobům toho světa. Často to bude bolet. Ale nebojme se, Bůh a Otec náš nás zahrne moudrostí a silou Ducha svatosti a pravdy. Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly