Return to site

Co dělal Silvestr o půlnoci a proč?

Skutky 16:25 ... Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali.

· nedělní

Milí přátelé oslavující Boha den co den!

Dnes je poslední den kalendářního roku 2017, tedy 31. prosinec, a každý víme, že svátek dnes slaví nositelé jména Silvestr nebo Sylvestr. Právě 31. prosince 335 po Kr. zemřel papež Silvester I., a proto se tento den v latinské/západní církvi zasvětil právě Silvestrovi. Až teprve se změnou kalendáře z juliánského na gregoriánský o více než tisíc let později připadl tento den na závěrečný den roku. A tak u nás dnes lidé „slaví silvestra“ spíše jako změnu letopočtu než cokoli jiného.

Nás ale bude možná zajímat, zda je nějaký Silvestr zmíněn v Bibli. No, a jelikož je silvestr, uděláme si takovou malou anketu: Nejprve zvednou ruku ti z vás, kdo si myslí, že v Písmu se žádný Silvestr nevyskytuje. [počítání hlasů] A teď zvednou ruku ti, kdo mají za to, že v Písmu se člověk jménem Silvestr nachází. [počítání hlasů] Dobře. Jaká je ale správná odpověď? Pravdu měly svým způsobem obě skupiny! Lze říct, že Silvestr se v Písmu vyskytuje i nevyskytuje.

Abych to uvedl na pravou míru. Pojďme se podívat na původ a význam toho jména. Základem jména Silvestr/Sylvestr je latinské podstatné slovo silva, které znamená les či háj. Přídavné jméno silvestris znamená lesní, týkající se/patřící lesu. Ale ze stejného základu silva je odvozené i vlastní jméno Silvanus, můžeme říct lesník, lesák, lesní muž (v římské mytologii byl Silvanus nižší bůžek lesů). A jméno Silvanus, resp. jeho zkrácená řecká forma Silas, se už v Bibli vyskytuje!

Byl jím spolupracovník apoštola Pavla, kterého doprovázel na jeho druhé misijní cestě. A jelikož byl Silas považován za jednoho z předních mužů jeruzalémské církve (Sk 15:22), znal se nejspíš i s apoštolem Petrem, který o Silvánovi mluví ve svém 1. listě jako o věrném bratru (1. Pe 5:12). Jak vidíte, jméno Silvestr se sice v tomto tvaru v Bibli nevyskytuje, ovšem v příbuzném tvaru Silvanus ano.

O Silvánovi alias Silasovi se toho nejvíce dozvídáme z knihy Skutků. Zřejmě nejznámější z jeho misijních dobrodružství je to, ke kterému došlo ve Filipech v Makedonii (Sk 16). Silas tam spolu s Pavlem stáli u zrodu prvního křesťanského společenství na území Evropy, ale také tam byli zbičováni a uvrženi do žaláře. V něm o půlnoci zpívali chvály Bohu, zatímco ostatní vězni je poslouchali. Silas i Pavel byli i v tomto ohledu jiní než ostatní a než se dalo čekat: nestěžovali si na svého Boha, nenadávali na nepřízeň osudu, nebyli skleslí beznadějí, nebáli se toho, co je čeká! Věřili Kristu, svému milujícímu Pánu a Zachránci, a Jeho jméno oslavovali!

Po velikém zemětřesení se otevřely dveře cely a spadla jim pouta. Oni ovšem neuprchli, protože nechtěli, aby za to byl žalářník potrestán smrtí. Zase se zachovali jinak, než by to asi udělali jiní, a to nakonec vedlo k tomu, že žalářník s celou domácností uvěřili Bohu a dali se pokřtít.

Dnes tedy mnozí lidé slaví o půlnoci silvestra, ale v Bibli Silvestr, či přesněji Silvanus, slavil o půlnoci Boha, který ho přišel v Kristu zachránit až na věčnost. To nás přivádí k druhé otázce: Proč? Proč Pavel a Silas Boha vlastně chválili a zpěvem oslavovali?

Předně, mluvit o chvále a uctívání Boha by jistě vydalo na celou knihu. Jedna kapitola by byla třeba o tom, že chválení Boha není jen záležitostí neděle ráno v kostele s ostatními, ale celého našeho způsobu nového života v Kristu. V tomto smyslu jsme skuteční „židé“, „judové“ uvnitř (viz Řím 2:29) – od jména Juda, tedy „ten, který vzdává chválu“, který je chválou. Jiná kapitola té knihy by rozebírala odstíny a nuance významů slov, kterými je v Písmu vyjádřeno chválení a oslavování. Věnovala by se slovesům překládaným do češtiny jako velebit, hlaholit, honosit, dobrořečit, vyvyšovat, plesat, prozpěvovat, zvučet či tleskat v dlaně, atd.

My se ale dnes zastavíme nad jednou věcí, a tou je otázka, kterou jsem četl u jednoho diskutéra na internetu. Zněla asi takto: „Kdyby existoval stvořitel všech těch miliard galaxií, byl by tak úchylný, aby chtěl dokola poslouchat oslavné písničky od nějakých „mravenců“ na nějaké planetě? Co by z toho měl?“ Jedna z věcí, které jsem si v té otázce všiml, je ta, že dotyčný mluví jako někdo, kdo je pod Zákonem, kdo má neobřezané srdce, kdo chápe chválu jako povinnost, která mu nedává smysl.

Otázka ale zní, zda je naše chvála Boha někde vyžadována, přikazována, nařizována Bohem? Kupodivu, nikde v Písmu nečteme: „Hospodin praví: Chvalte mě! Vyvyšujte mě! Kdo mě nebude chválit a velebit, ten zemře.“ Nic takového ani podobného v Bibli nenajdeme! Zato v ní najdeme mnohé doklady o tom, že naše chvála Boha je inspirována, probouzena, motivována Bohem! Bůh Hospodin pravdivě zjevuje sám sebe a říká: „Já jsem Stvořitel tebe i všeho kolem. Já se smilovávám a vysvobozuju tě ze zkoušek a těžkostí. Já obracím zlé v požehnání. Já dávám smysl tvému žití a bytí. Já jsem dobrý a spolehlivý. Já jsem láska.“ Neboli Bůh „pouze“ popisuje (a dosvědčuje činy), kým vůči nám je, což inspiruje Jeho lid – který má oči k vidění, uši k slyšení a srdce k věření – k radostné chvále a vděčné oslavě!

Viz dnešní SZ čtení: „Trubači a zpěváci hráli a zpívali zároveň, aby Hospodinova chvála a oslava zněla jednohlasně; když se začalo hrát na pozouny a cymbály a jiné hudební nástroje, chválili Hospodina, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné.“ (2. Par 5:13a)

Možná nám pomůže ilustrace, i když vystihuje jen jeden z mnoha rozměrů chválení. Když si na výstavě prohlížíme malířův úchvatný obraz, nebo když na koncertě posloucháme tóny symfonie zkomponované geniálním skladatelem, nebo když doma poskakujeme do rytmu hudby a zpěvákova hlasu, nebo když čteme dobrodružnou knihu se strhujícím příběhem – to vše a mnohé další lidské výtvory nás spontánně inspiruje, motivuje a nabíjí k autentickému potěšení, uznání a chvále, kterou si buď můžeme nechat pro sebe, nebo se o ni můžeme podělit s druhými či dokonce, je-li to možné, s jejich autorem! To samé, jen v nekonečně větším měřítku a míře, platí i pro naši chválu Božího úžasného díla stvoření, spásy a znovuzrození!

To, co tedy v Písmu čteme, je povzbuzení od jiných Božích lidí, abychom prozřeli, probudili se, poznali, ocenili a připojili se k jejich chválám. Haleluja! Chvalte Jahveho/Hospodina! Hleďte na to, jaké divy koná! Co všechno nám dává! Připomínejte si to. Chválou tak sdílíme své nadšení, radost, vděčnost, zalíbení a potěšení v Bohu.

Bůh sice nepotřebuje, ale zasluhuje nejvíc "lajků".

Tak jako Pavel a Silas svou chválou říkáme Bohu, že i přes právě nepříznivé okolnosti, ve kterým možná jsme, hledíme dál a za to dočasné a pozemské, a zaměřujeme se na Něj, který je s námi, je pro nás, je v nás a dodnes skrze nás koná mocné činy! On, Tvůrce miliard galaxií, si vyvolil nás „mravence“, abychom s Ním, v Jeho společenství, žili a radovali se navěky. Páni!

Zmínil jsem diskutéra, který nechápal, proč by měl/chtěl Bůh-Tvůrce být lidmi chválen. Ukázalo se, že ten člověk provozuje na internetu kanál na Youtube, kde představuje své zdařilé nahrávky na klávesy. A víte, co tam v úvodu píše? „Díky za vaši chválu a hodnocení!“ Inu, život je plný ironie. Požehnané chválení (nejen) o silvestru! Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly