Return to site

Chodit po vodě?

Matouš 14:22-33 ... Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci viděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“ Když vstoupil na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“

· nedělní

Milí přátelé, ať vás naplní útěcha i odvaha v Kristu Ježíši, Božím Synu. Amen.

Minule jsem tu zmínil píseň Věčný Králi, Pane můj, ve které se zpívá o slepém žebrákovi u Jericha, který prosil Ježíše o slitování a ten ho pak zbavil slepoty. V té samé písni jsou i slova o tom, jak Ježíš kráčel po vodě a utišil své učedníky v lodi i bouři kolem:

„Mořská bouře lodí zmítala,

(Stalo se, co vědět bych měl?)

Pro učedníky blížila záchrana,

sám Ježíš pro ně po vodě šel!“

To je pouze souhrn celé události, kterou jsme si četli podrobněji z Matoušova evangelia. Matouš, jeden z Dvanácti, se sám této akce zúčastnil a jakožto očitý svědek zmiňuje ještě vedlejší, přesto důležitou událost, ke které tam došlo. Píše, že po Kristově příkazu šel po hladině vody směrem k Ježíši také apoštol Petr.

JEŽÍŠOVY ZÁZRAKY

To byl bezesporu zázrak, který se tehdy odehrál, což mě přivádí k tomu, aby se nejprve krátce zastavil právě u otázky Ježíšových zázraků. Záznamy o nich, zapsané v biblických evangeliích, působí totiž některým křesťanům potíže a vyvolávají v nich pochybnosti, zatímco u většiny nekřesťanů (zejména skeptiků moderní doby žijících v západním světě) jsou popisy Ježíšových zázraků – a víra v ně – přímo terčem posměchu až pohrdání. A právě „chození po vodě“ je často uváděným příkladem (spolu s panenským početím Ježíše), který má sloužit jako zjevná ukázka toho, že celé vyprávění o Ježíši je jen mýtus, pověra a báchorka.

Možná se ptáte, jak na takové názory reagovat – ať už je slyšíme u druhých nebo hlodají v naší vlastní hlavě. Jak se postavit k otázce Ježíšových zázraků?

Výchozím postojem, bez něhož se člověk dál nedostane, je pohled na sebe a svět kolem a uvědomění si, jak zázračné je vůbec bytí samo, jak podivuhodný je život, naše vědomí a celá existence vesmíru, ve kterém žijeme. Cožpak není obrovský zázrak, že něco hmotného vzniklo z ničeho, z prázdna? Že přírodní řád a zákony vznikly z chaosu? Že život vznikl z neživého? Že vědomí vzniklo z nevědomí? Že láska vznikla ve světě hmoty a energie? A když půjdu ještě o krok dál – není naopak názor, že se tohle všechno stalo shodou okolností, jaksi samovolně, bez jakéhokoli plánu, záměru a řízení…, není spíše takový názor iracionální a hoden posměchu?

Ostatně posuďte sami, co je větším, „divu plnějším“ zázrakem: na jedné straně stvořit molekuly H2O s tak ohromujícími vlastnostmi, jaké voda má, a spustit ji do nepřetržitého koloběhu; k tomu stvořit člověka, bytost s neuvěřitelnou složitostí, které jsme dosud plně nepřišli na kloub (v této chvíli je jedno, jestli to všechno „trvalo“ tisíce, nebo několik miliard let); anebo, na druhé straně, způsobit, aby člověk chodil po vodě? Co je větší „machrovina“?

Pokud Tvůrce všeho dokázal vymyslet, z ničeho sestrojit a uvést do pohybu celý vesmír s jeho makro i mikro komplexností, není potom pro Něho „hračkou“ vzít na sebe člověčenství a jít po hladině H2O v jejím kapalném stavu? To, že my něco kolem sebe bereme za samozřejmé, ještě neznamená, že to není zázračné… nebo že to není od Boha!

Ježíšovy zázraky = znamení potvrzující, kým Ježíš je!

Právě to byl jeden z cílů Ježíšových zázraků – byla to znamení, která jejich svědkům měla ukázat a napovědět, s kým se tu setkali, kdo je a kdo působí mezi nimi v těle prostého tesaře z Nazaretu! Ježíš sám řekl: „Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.“ (Jan 10:25b) A jak jinak by mělo svědectví o „vtěleném Božím Synu“ vypadat než zázračně?! Jak by si ho jinak lidé všimli?

Často se také objevuje nepochopení ohledně těchto zázraků: Má se zato, že při nich byly porušeny přírodní zákony. Že došlo k jejich dočasnému odstavení či vypnutí. Přece jak to, že se Ježíš nebo Petr nepotopili pod hladinu? Byl však opravdu porušen gravitační zákon? Ptám se, je porušen gravitační zákon, když tady v ruce držím pero? Jak to, že nespadne na zem? Je to tím, že na něj působím silou, která převyšuje gravitační sílu. Při svých zázracích ani Ježíš neporušoval přírodní zákony, nepozastavil jejich platnost, jen působil mocněji, převýšil je božskou silou, schopností, která ano, není v našich lidských silách, ale to neznamená, že není v Božích silách…

Především však Ježíšovy mocné zázraky, kterými pomáhal bezmocným lidem, názorně ukazovaly, že v Kristu je spojena v jedno Boží moc i pokora, Boží autorita i vlídnost. A nakonec, na kříži, také Boží spravedlnost i milost. To všechno Ježíš používal, aby vytrhl člověka z otroctví hříchu a jeho důsledků. Chvála Mu za to navěky! Haleluja!

Pojďme se ale nyní podívat na dnešní Matoušův text. Nebudu ho tentokrát podrobně rozebírat verš po verši, nýbrž vyberu tři zajímavosti, možná drobnosti, které se mohou při zběžném čtení snadno přehlédnout. A přesto mají své místo v evangeliích a také svůj význam v našich životech.

1- ABY JELI NAPŘED

První zvláštnost se objevuje hned na úvod textu a popisuje, jak se učedníci dostali na Galilejské jezero bez svého Mistra na palubě lodi. Po nasycení tisícihlavého zástupu Ježíš sám přiměl či přinutil své učedníky, „aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy.“ (Důvod podle Jana byl ten, že nasycené davy se Ježíše chtěly chopit a ustanovit ho za krále, čemuž chtěl Ježíš předejít.)

Vidíte zde ale něco pozoruhodného? Podle Ježíše měli učedníci vyrazit lodí na druhý břeh – s tím, že On je bude následovat, až rozpustí zástupy. Jak je mohl následovat přes jezero? Nevíme, jestli se učedníci nad tím pozastavili. Zda jim to nepřišlo divné, že by Ježíš sám sehnal někde loď, sám ji obsluhoval, sám se s ní dostal po často bouřlivém jezeře na druhou stranu. Možná nad tím vůbec nedumali. Ale šli a udělali, k čemu je jejich Pán vybídl: jeli napřed. Nepotřebovali vysvětlení, než uposlechnou Jeho výzvu. A to ani netušili, že je tam na vodě čeká celonoční zápolení s běsnícími živly a strach o vlastní život!

V tom je možné poučení i pro nás: Když nás k něčemu Pán Ježíš vybízí, ba nutí, když nás touží přimět konat podle Boží vůle, nevyžadujeme až příliš často vysvětlení předem? Chceme pochopit, jak přesně to má fungovat, jak nám to má prospět, co se přesně stane a zda tam náhodou nečeká na nás nějaká bouře. Kdybychom jako učedníci tehdy prostě Ježíši důvěřovali a udělali, k čemu nás vybízí, navzdory tomu, že nevíme, co z toho vzejde a jak to zvládneme, možná bychom také viděli „Ježíše chodit po vodě“, neboli konat v našem životě a kolem nás velké věci, velká znamení své přítomnosti.

2- VYSTOUPIL Z LODI

Druhá pozoruhodnost se týká Petra. Jak jsem řekl v úvodu, i když je tento příběh zapsán ve třech evangeliích, kromě Matouše také v Markovi a Janovi, jediný Matouš píše o to, jak se také Petr toužil vydat za Ježíšem po vodě.

Nemohu v souvislosti s tím nezmínit jeden kreslený vtip, ve kterém jde postavička Petra po zamrzlém jezeře a pod tím stojí konstatování: „Petr zjišťuje, že jeho víra je mnohem silnější v zimě.“ Je to samozřejmě jen vtip, už proto, že je nepřesný ve dvou ohledech; jednak fyzicky: Galilejské jezero, na kterém se událost stala, díky středomořskému klimatu nikdy nezamrzá; a jednak duchovně: chodit po pevném ledu totiž vyžaduje naopak slabší, méně jistou víru, než jaká byla potřeba, měl-li Petr vyrazit na Ježíšův pokyn po kapalné vodě. Ale jako vtip dobrý…

To, čeho si všimneme, s tím souvisí. Přeneste se nejprve do oné situace učedníků tehdy: Loď, ve které pluli, byla už daleko od břehu. Vlny okolo na loď neustále dorážely, zmáhaly ji, doslova „mučily“ jejich loď. Také vál silný vítr celou noc proti nim. Pak se objeví Ježíš a oni si nejsou jisti, zda nejde o přízrak, přelud. Naplnil je strach a děs. Jediné bezpečné místo pro ně v té chvíli byla jejich loď. A přesto byl Petr ochoten zvolat: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A co se stalo, když mu Ježíš řekl: „Pojď!“? „Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.“ Páni! Vkročit na vodu jistě vyžadovalo dost víry, ale nejprve bylo potřeba vystoupit z lodi, z té jediné bezpečné zóny, ve které učedníci byli. A to chtělo i dost odvahy.

Vím, že obvykle se pokračuje dál – k tomu, jak Petr hleděl na vítr kolem sebe, spustil z očí Ježíše, ke kterému směřoval, a z mysli Jeho moc, na kterou spoléhal, naplnil ho strach a začal tonout. Ježíš ho musel rychle vytáhnout se slovy, která nezní zrovna jako pochvala: „Ty malověrný, proč jsi (za)pochyboval (doslova rozdvojil; zaváhal, zakolísal)?“ Jenže pamatujme, že Petr by se nezačal topit, kdyby nejprve neměl odvahu a víru vůbec z lodi na moře vyjít!

Poučení pro nás? Jestliže chceme při naší cestě s Ježíšem „chodit po vodě“, tj. zažít velké věci, které bychom sami o sobě nezvládli, musíme také „vyjít do riskantních vod“, opustit svůj „komfortní svět“, své „bezpečí na lodi“, a jít tam, kam nás hlas Ježíšův volá a vede. Ano, možná přitom zažijeme vlastní selhání, možná i my v tom budeme „tonout“. Ale jak jinak by se měla tříbit, rozvíjet a osvědčovat naše víra? A abychom měli odvahu do toho jít, navzdory hrozbě selhání, je tu třetí drobnost, o které vám nyní řeknu.

3- EUTHEÓS = ROVNOU, IHNED

Všiml jsem si toho při četbě dnešního textu v původní řečtině, ale můžete to zpozorovat i v překladu. Jedno krátké slovo se v textu objevuje 3x: eutheós, což znamená rovnou, hned, bezodkladně.

Nejprve když Ježíš posílá učedníky na moře: Hned nato přiměl Ježíš učedníky…“ Potom když se učedníci na lodi báli a Ježíš je chtěl upokojit a povzbudit: „Ježíš na ně hned promluvil…“ A nakonec když se Petr začal topit: „Ježíš hned vztáhl ruku…“

Jak vidíme, Pán Ježíš neprodlévá, aby nás pověřil k tomu či onomu dílu, aby nás hned vyslal do „bouřlivých vod světa“ s důvěrou v Jeho slib: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku!“ (Matouš 28:20b) Také neprodlévá a je pohotově připraven nás utěšit, ujistit a zbavit strachu, když toho na nás už zkrátka bude moc. Nenechá nás, aby nás přemohlo zoufalství. Nakonec je hned připraven a ochoten nás vytrhnout, zachránit, když se budeme „topit“ v hlubokých vodách vlastních slabostí, pochybností, zaslepeností a pomýleností.

Závěrem, přátelé, mi dovolte zmínit jeden aforismus Pavla Kosorina: „Ježíš nešel proti proudu, chodil po vodě.“ Rozumím mu tak, že cílem Ježíše nebylo pouze žít v opozici vůči tomu či onomu způsobu života. On přinesl do světa zcela jiný princip žití. A Jeho vůle je, abychom také my s Ním „chodili po vodě“, zažívali svou smrt a Jeho nový život v nás. Buďme proto stále zaměřeni na Ježíše a Jeho moc, ne na bouře kolem nás. On je jistě Boží Syn a skrze Něho jsme my stejně jistě Boží děti. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly