Return to site

A byl nesen do nebe

Lukáš 24:45-53 ... Tehdy jim (Ježíš svým učedníkům) otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání a odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha.

· nedělní

Milí přátelé Vítěze –

Možná už si ani nepamatujete, kdy jsme letos slavili Velikonoce. Ale vězte, že tento čtvrtek byl 40. den od Velikonoční neděle. A před zhruba dvěma tisíci lety, 40. den po svém vzkříšení o Velikonocích, odešel Ježíš ve svém oslaveném těle z našeho světa zpátky do nebes. Dnes si proto připomínáme událost NANEBEVSTOUPENÍ PÁNA JEŽÍŠE.

Tato událost se stala námětem mnoha malířských děl – mezi nejznámější patří obraz od Johna Singletona Copleyho z r. 1775, nebo od Gustava Doré z r. 1879. Na tom prvním obraze vidíme apoštoly dole na zemi, s nimi vpravo dva anděly, a nad nimi vzhůru stoupajícího Krista s rozpaženýma rukama, kterými žehná. Druhý obraz nabízí pohled jakoby z nebe, kde Ježíš jde vstříc andělskému přivítání, zatímco dole v dálce stojí na zemi postavičky učedníků hledících vzhůru. Podobné obrazy najdete v kostelích a galeriích po celém světě. Co se ale tehdy stalo? Podívejme se krátce na záznam této události v samém závěru Evangelia podle Lukáše.

Našemu úryvku předchází popis setkání vzkříšeného Pána s učedníky o velikonoční neděli. Ježíš jim ukázal své tělo s jizvami a pojedl s nimi. Byly to dva z mnoha způsobů, kterými jim prokázal, že je živý, že je „z masa a kostí“, že nemají halucinace nebo zdání. Byl tu a byl skutečný, mohli se ho dotýkat, přesvědčit se a nepochybovat.

A čteme: „Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu, myšleno knihám Starého zákona, protože tehdy knihy Nového ještě nebyly sepsány. Otevřel jim mysl, aby pochopili, že celé Písmo – od Adama po posledního proroka – svědčí o Něm, o Mesiáši, o Zachránci, kterého se Bůh chystal a slíbil darovat světu. Ne, aby svět odsoudil, ale zachránil.

Vzpomínám si na jednoho mého známého, který říkal, že pisatelé Bible kouřili nějakou trávu, když ji psali, a že dnes je zase třeba kouřit tu samou trávu, aby člověk Bibli rozuměl. Úsměvný názor, ale mylný. Spíše potřebujeme, tak jako ti první učedníci, aby nám Pán otevřel mysl. Abychom nebyli tvrdohlaví, zabednění, zaslepení, takže bychom „pro stromy neviděli les“. Celá Bible svědčí o Ježíši a celý náš život svědčí o tom, jak moc Ježíše potřebujeme.

Lukáš píše dál: Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v Jeho jménu se bude zvěstovat pokání a odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.“ Ve Starém zákoně bylo zapsáno a předpovězeno to, co se v Ježíši uskutečnilo a co je v Novém zákoně vysvětleno: že Mesiáš bude trpět za hříchy lidí; že zemře, ale nerozpadne se v prach, nýbrž porazí smrt; že na základě Jeho jména, tj. z pravomoci toho, kým On je, se budou lidé odvracet od zla a obracet k Bohu (neboli činit pokání), a budou jim hříchy odpuštěny, smazány (při křtu) – a to lidem všech národů! To předpovídal Ježíš krátce po svém zmrtvýchvstání, tedy v době, kdy Jeho učedníků byla jenom malá hrstka, choulící se strachy stranou v Jeruzalémě!

Musel to být pro ně šok! Kristus a Jeho vítězství bude hlásáno po celém světě?? Jak se to může stát, říkali si nejspíš. Ježíš toho ale nehodlal dosáhnout tak, že by vynalezl Facebook a hodil by na něj fotky svého prázdného hrobu. :-) On hodlal použít ty své obyčejné, chybující, vystrašené učedníky, kteří s Ním přes tři roky putovali, chodili sem a tam, viděli a slyšeli, co říkal a dělal. „Vy jste toho svědky,“ řekl jim Ježíš. Svědek v tehdejším pojetí není jen ten, který viděl, jak se něco stalo – jako když my dnes říkáme třeba „svědek autonehody“, nebo „svědek na svatbě“. Svědek byl především tím, kdo o tom vydával svědectví, kdo si nenechal pro sebe, co a jak se stalo, ale šel a rozhlašoval to všude kolem.

Ježíš ale věděl, že ani svědectví očitých svědků, kteří pochopili Písmo, by nestačilo na to, aby se poselství o záchraně člověka skrze víru v Mesiáše dostalo ke všem národům a do všech zemí a přetrvalo i po dvou tisíci letech. Připomněl jim proto dávný Boží slib, který byl také předpovězen v Písmu Starého zákona: dostanou Božího svatého Ducha. Řekl jim: „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.

Ježíš před svým nanebevstoupením dal tedy svým učedníkům úkol. Řekl jim, že budou svědky – že budou vydávat svědectví o tom, co slyšeli a viděli, že nebudou lhát a vymýšlet si cokoli o Kristu, který je Pravda, a že za své svědectví o Ježíši třeba i položí život. Aby toho však byli schopni, nestačila by jim pouze lidská touha a síla a odvaha. Potřebovali moc z nebe. Proto jim Ježíš nařídil, aby zůstali a čekali v Jeruzalémě, dokud nedostanou, doslova „neobléknou“, moc z výsosti, od Boha z nebe.

Neměli jít „dobývat svět“ svými názory, připravenými slogany, svou moudrostí a ostrovtipem, svou výmluvností a přesvědčovacími schopnostmi. Ne, měli čekat na „dynamis“ – moc Ducha, která bude jejich zbraní v duchovních bojích proti hříchu, zlu, zatvrzelosti lidí. Nedostali meče ani nejmodernější zbraně, aby lidi kolem obraceli násilím. O 10 dní později, o Letnicích, dostali Ducha, který jediný dokáže jak kazatele, tak posluchače evangelia o Boží milosti v Kristu vytrhnout a zachránit ze záhuby a marnosti.

Nakonec na svahu Olivové/Olivetské hory nedaleko vesnice Betanie Ježíš učedníkům požehnal a zmizel jim v oblaku Boží slávy. „Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena.

Poklonili se před svým Pánem, který se jim ztratil z očí, ale ne ze srdcí a myslí. Nesmutnili kvůli tomu, že už Ho nemají fyzicky vedle sebe. Naplnila je radost z Jeho vítězství, z toho, že jejich Pán nyní usedne po Boží pravici – na místo nejvyšší cti, moci a slávy. Radovali se i z toho, že jakkoli si to nezasluhují, budou i oni navěky s Ježíšem přebývat tam, kde je On. Přestože je ještě čekalo mnoho zkoušek a těžkostí, věděli, že jim Ježíš šel připravit místo v domě svého Otce, jak jim už dříve slíbil (viz Jan 14:2, 17:24). Lukáš proto píše: „Potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha.

Ti první učedníci nám zanechali svá svědectví na svitcích Nového zákona. Včetně tohoto svědectví o nanebevstoupení Pána Ježíše. Jejich svědectví bylo inspirováno a je opředeno mocí Ducha svatého, aby i nám byla otevřena mysl a my chápali Písmo, abychom i my došli požehnání v Ježíšově vítězství, abychom i my byli naplněni radostí a chválili společně Boha; aby i náš život byl svědectvím světu, že Ježíš je živý Bůh, který zemřel i vstal za nás a jehož Duch je stále mezi námi. A to až do Jeho slavného návratu na konci časů.

Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze POUZE KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly