Bratři a sestry v Kristu, přátelé –
Tuto neděli pokračujeme 5. dílem série kázání nazvané „ZAJÍMALO VÁS“ na Vaše náměty a otázky. Dnešní téma zní: „Odpoví mi Bůh na mé všechny otázky? Jak? A kdy?“
Tohle téma by mohlo celou sérii uzavírat, protože se vlastně týká této série jako celku. Zajímají nás otázky na to či ono ohledně Boha a Jeho vztahu s námi, ale najdeme na každou otázku odpověď? Uspokojivou odpověď? A navíc, nejde jen o otázky „existenciální“, otázky po smyslu života apod., ale jde i o „soukromé“ otázky každého z nás, týkající se právě naší situace. Odpoví mi Bůh? Poradí mi v tom, co právě řeším, s čím se potýkám? Možná jsou to manželské problémy, možná otázky rodičovské výchovy, možná zdravotní potíže, nebo spory v práci, nesnáze ve škole… Bůh ví, co ještě.
Hledání odpovědí u Boha by se, v jistém ohledu, dalo přirovnat luštění křížovky. Asi to znáte sami, pokud jste někdy začali luštit, že jste narazili na slovo, které jste nevěděli. Třeba tady: „Přemety stranou bez dohmatu.“ Na pět. Co uděláte, když nevíte? Máte možnost to zabalit. Jít od toho. Vzdát to. Anebo můžete zkusit hledat jinde. Začít u toho, co víte. A může to být úplně jinde. Třeba tady: vím, že trnovník na čtyři je ‚akát‘. A to mi dá písmenko pro další hledané slovo a to zase pro další. Někdy si musím pomoct slovem z nápovědy, pomůcky tady v rohu nahoře. A takto pokračujete krok za krokem, až se třeba nakonec dopracujete k tomu, co jste dříve nevěděli – třeba že ty přemety stranou jsou „fliky“ – a hlavně: dojdete k tajence.
Podobné to je i s naším hledáním odpovědí u Boha. Možná nevíme, jak to celé vyřešit. Hned a nadobro. Pak to můžeme udělat jako s tou křížovkou: buď to s Bohem vzdát, anebo jen začít jinde. Udělat první krok, o kterém mi Bůh řekne, že je správný. Právě tímto způsobem na naše otázky často Bůh odpovídá – nedává nám celé řešení, ale řekne nám: „Důvěřuj mi a učiň další krok.“ Odpovědi a řešení možná přijde později, ale nevede k nim zkratka! Je nutné k jejich odhalení dojít, dožít, dospět, dorůst. Je nutné projít si s Bohem tu cestu, která k odpovědím vede.
Vidíme to ostatně i na dnešních úryvcích z Písma. První (Exodus 3:10-12) byl o Mojžíšovi, kterému se Hospodin ukázal zprostřed ohnivého keře a vyslal ho na nelehkou misi: jít zpátky do Egypta, odkud prchl, kde mu šlo o život, a vyzvat nejmocnějšího panovníka země, faraóna, aby propustil své otroky, Izraelce, na svobodu. Kdo z nás by neměl před takovým úkolem strach? Mojžíš Bohu namítal: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?“ A Bůh odpověděl: „Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.“
Všimli jste si? Mojžíš chtěl povzbuzení „tady a teď“, jasné potvrzení, že s ním opravdu mluví Všemohoucí, že s Ním to zvládne, že se nemusí bát. A Bůh mu řekl, že potvrzující znamení přijde až potom, co Mojžíš s důvěrou učiní, co po něm Bůh chce. Znamením mu bude, že se s lidem vyvedeným z Egypta zastaví a uctí Boha na Chorébu, na té samé hoře, kde s Bohem v té chvíli Mojžíš promlouval.
Odpověď, ujištění, potvrzení přijde až poté, co s důvěrou vykročíme vstříc neznámému.
A co náš druhý úryvek (Lukáš 17:13-14)? Ježíš mnohokrát vyléčil různě nemocné, třeba tím, že se jich dotkl, nebo vyřkl uzdravující slova, ale tady, v případě deseti malomocných, je to jiné. Co Ježíš udělal? Vyléčil je hned zkraje? Poslal je uzdravené ke knězi, který v tehdejší době rozhodoval o nemoci či případné izolaci. Ne. Ježíš je jen vyzve: „Jděte se ukázat kněžím.“ Ještě nevyléčené (!) je posílá, aby s důvěrou vyšli. „A když tam šli, byli očištěni.“ Ano, teprve když se vydali na cestu, byli zbaveni své nemoci, svého trápení, své nečistoty, svého problému.
Odpověď, řešení, vyléčení přijde až poté, co s důvěrou vykročíme vstříc neznámému.
Bůh říká: Já jsem s tebou. Důvěřuj mi a udělej první krok, o kterém ti řeknu. Možná nevidíš, jak to řeší celý tvůj problém, jak to zapadá do celého obrazu tvého života, ale přesto…
Před pár lety o Velikonocích běžel film s názvem „RISEN“ (v češtině „Ve jménu Krista“). Je vyprávěn z pohledu cynického a skeptického římského velitele, tribuna jménem Clavius, který vyšetřuje zmizení Ježíšova těla. Později spatří vzkříšeného Krista na vlastní oči a v hlavě má najednou zmatek a spoustu otázek. Obrací se s nimi na apoštola Šimona Petra, který v jedné chvíli odpoví velmi výstižně: „Nevím. Jsme následovníci. Jdeme za ním, abychom poznali.“
Přesně tak. Vydali jsme se za Ježíšem, abychom zjistili a poznali a zakusili víc. Není to tak, že bychom nejprve našli všechny odpovědi a uspokojivá vysvětlení a potom vyrazili na cestu. Vůbec ne! Je to spíš tak, že se nás dotkl Kristus, Jeho slova, Jeho život, Jeho učení, Jeho oběť, Jeho láska, Jeho Duch a my jsme vstoupili na cestu nového života, abychom poznali jeho smysl, nalezli jeho naplnění, abychom našli řešení problémů časných i odvěkých. Krok za krokem. Postupně. Odtamtud, kde právě jsme. S důvěrou, která předchází Božím konečným odpovědím, plným ujištěním, viditelným znamením a našemu rostoucímu porozumění.
Nikdo nemáme všechny odpovědi na své otázky. Bůh nám je nedává.
- Mnohé odpovědi přijdou teprve na cestě s Ním.
- Na mnoho otázek přestane záležet, už nebudou důležité. Náš pohled a priority a perspektiva se změní natolik, že mnohé naše otázky nebudou dávat smysl.
- A mnohokrát se také stane, že tou odpovědí bude Ježíš sám. Pohled do Jeho tváře bude tou tajenkou, která je cílem nejen luštění, ale i našeho složitého životního putování. A máte-li tajenku, už nepotřebujete dopisovat v křížovce zbylá slova.
„Já jsem s tebou. Důvěřuj mi a udělej první krok.“ Když jsem byl malý, nechápal jsem, jak může někdo jezdit na kole – jen šlapat a přitom nespadnout!? Můj táta mě ujistil, že bude vedle mě, že mu mám věřit, nasednout a šlapat do pedálů. Páni, to byla jízda! Pravda, ještě jsem se musel naučit zatáčet a taky zastavit :-), ale časem i na to došlo. Ale kdybych býval nevyrazil s důvěrou, nikdy bych se na kole jezdit nenaučil. A to by byla věčná škoda. Přišel bych o hodně...
Amen.