Return to site

Zklamáni Kristem - nebo Jeho karikaturou?

Jan 12:12-19 ... Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: `Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.´ Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“

· nedělní

Milí požehnaní, kteří jste se sešli ve jménu Hospodina!
Ať naleznete milost a pokoj v Ježíši Kristu! Amen.

Jistě většina z vás ví, co je to karikatura. Jedná se o zjednodušené, někdy humorné a komické, jindy kritické, někdy dokonce zesměšňující výtvarné dílo, které přehnaně zvýrazňuje charakteristické rysy obličeje či postavy, typické vlastnosti nebo jiné významné skutečnosti, kterými se znázorňovaná osoba vyznačuje.

Možná ale nevíte, že patrně nejstarší dochovaný „obrázek“ ukřižovaného Ježíše je vlastně jeho posměšná karikatura! V Římě, v komplexu císařských paláců, byla objevena rytina na zdi z 2. nebo 3. stol. po Kr., na které postavička člověka uctívá postavu na kříži, která má oslí hlavu. A pod tím je nápis: „Alexamenos se klaní Bohu!“ Šlo o posměšný nápis a zesměšňující karikaturu Boha, který přijíždí na oslovi, zvířeti, jenž slouží a vozí náklad! Cha, cha, takovým Bohem je Ježíš?!

Karikatury Ježíše samozřejmě existují i dnes. Některé jsou neškodné, vtipné, neurážející legrácky. Jindy jsou to škodolibé, posměšné, urážlivé „zhovadilosti“, v jejichž pozadí leží touha vysmát se těm „hloupým křesťanům“, co uctívají jako Boha nějakého židovského tesaře a věří „pohádkám pro děti“.

My, křesťané, na to však nereagujeme jako muslimové v případě karikatur Mohameda! My víme, že Bůh se dokáže snadno „ubránit“ sám a nepotřebuje naše meče a bomby. Víme, že Bůh přišel v Ježíši nás, ztracené hříšníky, zachránit, a ne zahubit. Víme, že už během svého putování v těle člověka zažíval Ježíš potupu a posměch, takže „nic nového pod sluncem“. A také víme, že náš hněv a násilí není Boží způsob, jak člověka proměnit v jeho nitru...

Dnes se ale zamysleme nad tím, že i my, křesťané, si někdy vytváříme karikatury Krista

a pak zažíváme zklamání!

Podobně jako přívrženci Ježíše tehdy, před 2000 lety. I oni zažili během jediného týdne obrovské zklamání! O několik dní předtím Ježíš vzkřísil mrtvého Lazara, což vyvolalo obrovské očekávání, úžasné představy, co Ježíš udělá dál. Pak na květnou neděli přijížděl Ježíš na oslátku do hlavního města Jeruzaléma – pro mnohé jako král a mesiáš! Teď určitě svrhne římskou nadvládu, říkali si mnozí, a přinese lidem blahobyt, „ráj na zemi“! Nakonec ale nic z toho Ježíš neučinil, a tak během pár dnů se pokřik „Hosanna!“ změnil na „Ukřižuj ho!“

Lidé měli falešné představy o Ježíši a o Jeho poslání. Udělali si ve své mysli karikaturu Spasitele a tato představa potom nenaplnila jejich očekávání. Podobně už předtím, po nasycení zástupů, provolávali lidé Ježíše za krále, ale On se jim v té chvíli skryl – nechtěl, aby Ho měli za „krále chleba“, který jim vždycky naplní břicha. Lidé měli chybné představy o Ježíši a pak byli zklamáni a vzdali se Ho.

Možná jsme se i my, kteří „chodíme s Ježíšem“, jím někdy cítili zklamáni a zrazeni. Třeba když se nestalo něco, co jsme chtěli, po čem jsme toužili, s čím jsme počítali. Nebo jsme Ho prosili, a On neodpověděl hned nebo tak, jak jsme očekávali. Toužíme po naplnění, smyslu a pokoji, a ono jakoby nic z toho nepřichází. Chceme „ráj na zemi“, a on je tu stále ten nepokoj, hřích a smrt – v nás i mezi námi. A my se právem ptáme: Co se pro mě vlastně s Ježíšem změnilo?

Možná jsme zklamáni právě proto, že náš obraz a vidění Ježíše je do určité míry karikaturou. Nejsme zklamáni skutečným Ježíšem, ale právě naší představou, kterou jsme si vytvořili „podle svého obrazu“. Možná je to proto, že jsme pouze Jeho přívrženci, kteří čekají, co z toho všeho „vytřískají“ pro sebe, než abychom byli Jeho následovníci, kteří jsou připraveni naopak všechno ze sebe obětovat, všeho se vzdát ve prospěch druhých!

Častá karikatura může být tato: Ježíš mi pomáhá splnit moje sny a plány! Je to podobné tandemovému kolu. Chceme mít Ježíše za zády, jako podporu, když to vázne, když se jede do kopce, jako „extra motor“. Ale jsme to my, kdo svírá řídítka. Jenže skutečný Ježíš chce být ten jezdec vpředu, který také šlape, ale je i řidič. Přece sluha není nad svého Pána!

Správný obraz Krista je ten, kde On vede a určuje směr a cestu.

Správný obraz Krista je ten, kde On je naším vším, naším zdrojem síly a jistoty, naším pokojem tvář v tvář bouřím, plností všeho, co kdy budeme potřebovat k bohulibému životu pro druhé.

Správný obraz Krista je ten, kde On je kmenem, který dává růst dobrému ovoci v nás. My jsme větvičky, které – na rozdíl od těch palmových na květnou neděli – nejsou odseknuté a nespějí k zániku, ale jsou naroubováni na Krista, kmen živý a životodárný.

Farizeové se mýlili, když si mysleli, že „celý svět se dal/odešel za ním“. Byl to pouze stesk nad tím, že naopak jim ovečky odcházejí. Ano, kdyby šlo jen o plné žaludky, život bez nesnází a bez zkoušek, možná by se tak skutečně stalo… a celý svět by byl sveden karikaturou. Ale ten skutečný Ježíš dává a sdílí svůj život v Božím království: sebe-obětavý, pokorný, od-sebe-odhlížející život, který „myje nohy druhým“. V tom nachází naplnění a smysl. Tím životem je Kristus v nás.

Hasana, náš králi! Vítej v nás a mezi námi! Haleluja!

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly