To se stalo, aby se splnilo

Přátelé, kterým zazářilo světlo v temnotě!

Dnes začíná období, kdy si připomínáme advent – tj. příchod zaslíbeného Mesiáše a Zachránce světa, Ježíše Krista. Zvláště nám jde o Jeho příchod před 2000 lety coby Božího služebníka a Beránka, který přišel sejmout hříchy světa. Jsou nyní před námi čtyři neděle, kterým říkáme adventní, a každá z nich je na adventním věnci symbolizována jednou svíčkou. My jsme dnes zapálili první a té se často říká „prorocká“. Tuto neděli si tak můžeme pamatovat, že Ježíš svým příchodem splnil dávná proroctví, která o Mesiáši zazněla z úst mnoha lidí v různých dobách. Ale v jakém smyslu se tato proroctví splnila? To si řekneme a na příkladu ukážeme právě nyní.

Sloveso splnit má v češtině více významů. Obvykle ho chápeme ve smyslu uskutečnit, uvést ve skutek. Např. když si toužíme splnit své sny, splnit si svá přání a touhy – chceme, aby se staly skutečností. Splnit také můžeme požadavky, úkoly či povinnosti – to znamená, že vyhovíme či vykonáme vše, co daná věc obnáší, co se od nás žádá či očekává.

Vidíme, že to naše slovo splnit už víceméně ztratilo svůj doslovný význam, totiž učinit plným, završit a zúplnit něco nedostačujícího a neúplného. Přitom právě tento význam má tohle slovo v řečtině NZ; pléroó (naplnit) je tam ještě někdy zintenzivněno na anapléroó (zcela, naprosto naplnit). Nejde tu o odškrtnutí položek po jejich vykonání, ale spíš o celkové završení smyslu.

Můžeme si to sloveso splnit představit tak, jako když vodou naplníme sklenici, takže je zcela plná vody, až po okraj. Dosáhlo se plnosti vody ve sklenici. Nelze již žádnou přidat.

Právě v tomto smyslu Ježíš o svém adventu říká: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem (je) zrušit, nýbrž naplnit.“ (Matouš 5:17) Ježíš jednak naplnil Boží Zákon s jeho svatými požadavky. Učinil tak za nás, kteří jsme tento Zákon nenaplňovali; plnili jsme ho jenom „pod míru“, a ne po okraj. Ježíš ale naplnil nejen požadavky Zákona, ale i jeho hrozby a věčné tresty. On je za nás na kříži plně přijal. Tím naplnil a završil smysl a význam Zákona, takže nyní Zákon slouží k tomu, aby nás zkroušené v srdci přivedl ke Kristu. Sám apoštol Pavel vyznal: „Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Galatským 2:19-20)

Ježíš také naplnil Proroky. Celý jeho život byl naplněním proroctví, postav a událostí v historii Božího lidu, včetně různých obřadů a svátků. Mnohá proroctví starozákonních proroků měla „neúplné“ naplnění v jiných osobách, ale úplnost těch proroctví nastala teprve v Ježíši Kristu. Například ústy proroka Nátana oznámil Bůh králi Davidovi, že jeho potomek vybuduje dům Hospodinu (2. Samuelova 7:12-13). Částečně tato slova naplnil Davidův syn Šalomoun, který nechal postavit v Jeruzalémě chrám. Ale svého skutečné naplnění, tedy „až po okraj“, došla tato slova teprve příchodem Ježíše, potomka Davida, který založil a stále buduje chrám Bohu, totiž církev z nás, „živých kamenů“ svých následovníků (1. Petrův 2:5).

Ježíš tak naplnil roli Šalomouna, stavějícího chrám pro Boha. Ježíš naplnil i roli Mojžíše, mluvícího slova z nebe; Ježíš naplnil roli Izraele, nazývaného prvorozeným Božím synem; Ježíš naplnil roli Davida, Pastýře a Krále vybraného nebem. A tak bychom mohli pokračovat. Ježíš je naplněním a plností starozákonních postav a jejich rolí v Božím plánu na záchranu zbloudilého lidstva.

Skutečnosti, že Ježíš naplnil slova proroků a žalmistů si ve svém popisu Ježíšova života všímá především evangelista Matouš. Tento čistokrevný žid býval výběrčím daní, ale Ježíš ho povolal za svého apoštola. Své evangelium později Matouš adresoval právě svým židovským krajanům, kterým chtěl ukázat, co Ježíš myslel, když řekl, že Písma svědčí o Něm (Jan 5:39). Nesčetněkrát, téměř u každé události, kterou Ježíš zažil, uvádí Matouš slova „to se stalo, aby se splnilo“.

My jsme si dnes četli o tom, že Ježíš se usadil v Kafarnaum na břehu Galilejského moře/jezera, tedy na území dvou původních izraelských kmenů Zabulón a Neftalím. Této oblasti na severu své země říkali židé Galilela pohanů. Hebrejsky galil znamená kruh, nebo také okruh či oblast. Byla to pro židy oblast, kde stále měly slovo pohanské národy. Důvodů proč tomu tak bylo, je několik. Už když Izraelci pod vedením Jozua dobývali Zaslíbenou zemi, kmenům na severu, u Galilejského moře, mezi nimiž byl Zabulón a Neftalím, se nikdy nepodařilo dobýt všechna kennanská města (Soudců 1:30,33). Celou historii tak na tomto území žili židé spolu s pohany.

Za krále Šalomouna se stalo také to, že 20 galilejských měst tento izraelský král daroval králi Týru Chíramovi za cedrové dřevo a zlato pro stavbu chrámu v Jeruzalémě (1. Královská 9:11).

Dalším důvodem „odstrčenosti“ galilejského území byla jeho velká vzdálenost od Jeruzaléma, místa, kde probíhalo všechno důležité náboženské dění. Pro představu, bylo to, jako když jste v dobách Československa mohli slýchat o „pragocentrizmu“, protože v Praze se rozhodovalo o celé zemi, včetně třeba vzdálených Košic. A poblíž hranic které země ležely Košice?

Když už jsme u Československa, také židé na severu v Galileji postupně začali mluvit trochu jiným dialektem než ti v jižním Judsku, což mj. po zatčení Ježíše prozradilo apoštola Petra (že je z Galileje, viz Matouš 26:73).

Neméně důležité pro kmeny na severu byl i fakt, že kvůli své poloze byly řekněme „první na ráně“. Když se schylovalo k napadení Izraele nepřáteli – v době proroka Izajáše (cca 750 př. Kr.) hrozilo nebezpečí od Asyřanů – zpravidla k němu došlo právě ze severu. Byla to nejsnazší cesta.

V očích proroka Izajáše, stejně jako mnoha jeho současníků, byla „Galilea pohanů“ místem, kde lidé „bydleli v temnotách“ – vlivem pohanství byli ve stavu duchovní slepoty, nevědomosti a zbloudilosti. A také tam „seděli v krajině stínu smrti“ – stále jim tam hrozila nejen fyzická smrt od nepřátel, ale živořili tam i ve stínu duchovní smrti. Jenže právě tam, jak prorokoval Izajáš, lidem vzejde světlo, právě tam spatří veliké světlo a budou osvíceni poznáním Mesiáše.

Později, vlivem Ducha svatého, Matouš rozpoznal naplnění tohoto proroctví v tom, že Ježíš se usadil a kázal a mocně působil právě v této „Bohem ne!zapomenuté oblasti“, v Galileji pohanů. Ano, Ježíš přišel v první řadě kvůli židům, ale začal zachraňovat právě ty z nich, kterým světlo nejvíce chybělo. Tam, kde kdysi Izraelci selhali v „dobytí území pro Boží lid“ silou, začal Ježíš „dobývat území pro Boží lid“ svým evangeliem. Začal, a naštěstí pro nás tam neskončil.

Ježíš nepřišel, aby nám splnil naše sny a přání. Nepřišel, jen aby splnil sovu povinnost. Přišel, aby se naplnila Písma. Přišel kvůli nám, abychom se my, až se naplní naše dny nebo dny tohoto světa, mohli těšit na Jeho Advent v nebeské slávě! Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU