Milí malí i velcí přátelé Vánoc!
Při našem jediném letošním předvánočním setkání v kapli jsme se rozhodli pustit vám vybranou vánoční píseň nebo koledu a pak vám o ní něco říct, zastavit se nad jejím textem, který nějak vyjadřuje vánoční poselství z Bible.
Jelikož jsem nechtěl probírat s vámi známé lidové koledy nebo klasické vánoční písně, musel jsem chvíli hledat, než jsem našel, co jsem hledal. Zvolil jsem populární vánoční píseň, která nejspíš běžně v kostelích v době před a během Vánoc nezní. Píseň se jmenuje Půlnoční, což je odkaz na půlnoční bohoslužby nebo mše, které se po celé naší zemi konají na štědrý večer, často právě o půlnoci z 24. na 25. prosince. Kvůli tomu, že na ně chodí i děti, mnoho křesťanských sborů pořádá tyto „půlnoční“ už o hodinu nebo dvě dříve. Třeba zde v naší kapli se, dá-li Bůh, sejdeme na půlnoční ve 22 hodin. Jste i se svými blízkými srdečně zváni!
Ale zpátky k písni. Nazpíval ji už v roce 2011 zpěvák Václav Neckář se skupinou Umakart pro film Alois Nebel, ve kterém zazněla. Ale „žila si svým životem“ a stal se z ní velký hit, který hrála rádia někdy až do omrzení. Sám autor jejího textu, Jaromír Švejdík (vystupující pod pseudonymem Jaromír 99) říká otevřeně, že ten text je „hodně křesťanský“ a že si myslel, že v naší převážně ateistické zemi bude jen těžko rezonovat. A proto ho úspěch písně překvapil. Možná jsme my lidé o Vánocích přeci jen otevřenější vůči „zázrakům shůry“, které promění naší tmu a strach.
V textu písně stojí, že zpěvák jede vlakem pryč z města, kde zažíval „chmury, trable, starosti“. Možná jede domů za rodinou, za dětmi na svátky. „Budou Vánoce!“ A Vánoce jsou přece svátky klidu, radosti z dárků, pohody v rodinném kruhu! Tak se to alespoň říká. Ale skutečnost je často jiná. Mnoho lidí se Vánoc bojí, protože i během nich budou sami. Mnoho lidí se jich bojí, protože se naopak budou muset sejít s širší rodinou u jednoho stolu, i s příbuznými, které nemají moc v lásce, se kterými se pohádali a rozkmotřili. Mnoho lidí zažívá před Vánoci stres a neklid z představy, jak stihnou napéct cukroví a nakoupit všechny dárky. A pak se zase bojí, jestli se ty dárky budou obdarovaným líbit. A sami se bojí, že dostanou něco, co se jim líbit nebude, a budou se muset tvářit, že je to nádhera a že si to strašně moc přáli dostat.
Zkrátka, spojili jsme si Vánoce s vysokým očekáváním – očekáváním dokonalosti; jsou to koneckonců svátky, kdy musíme mít ten klid a tu radost a tu pohodu! Všichni kolem to tak zažívají, tak musíme přece i my! A tahle očekávání jsou pak pro nás tíživým břemenem, které nám vlastně brání vychutnat si onen klid, radost a pohodu Vánoc. Navíc nás trápí, že nám to v rodině neklape, nebo máme problémy se zdravím, že je blbá doba covidu, že lidi jsou na sebe jak psy...
A vidíte, přesně do takového světa, plného stresu, nadměrných očekávání, přetvářky a zklamání, ukřivděnosti a nepohody – do tohoto „našeho světa“ přišel z nebe Ježíš, Boží Syn. Nebylo to pod Jeho úroveň přijít mezi nás. Přišel do tmy, aby jako světlo světa prozářil naše temné životy. Nepřišel se nad nás povyšovat ani se nám posmívat. Přišel sám sebe rozdat. Skončil sice na kříži, nespravedlivě potrestán místo nás, ale tím nás zachránil, tím nám přinesl smíření – smíření s naším Tvůrcem, smíření mezi sebou navzájem, smíření sami se sebou.
V té písni se zpívá: „Ježíš na kříži (symbol, který visí v mnoha kostelích) ztrápený (drtí Ho naše viny), občas se usměje (z lásky, kterou si nás zamiloval). Na ty, co v zázrak uvěří (ano, je to zázrak, že Bůh se stal člověkem, aby člověka zachránil ze zkázy pro Sebe), na ty, co zpívají (protože uvěřili, pochopili a byli naplněni touhou děkovat i chválit). Haleluja! (Chvalte Hospodina, živého a milosrdného Boha!)“
Přátelé: Když se o Vánocích nebudeme zaměřovat na shon, dárky, cukroví a s tím vším spojená očekávání dokonalosti… a místo toho zaměříme svou mysl i srdce na toho Dokonalého, který se kdysi o Vánocích narodil, na Beránka Božího, pak nás On sám naplní skutečným pokojem a vnitřním klidem.
Pokud věříme, že Beránek stojí při nás, můžeme se scházet i s těmi příbuznými, kteří nám nesedí, protože víme, že Ježíš i je miluje – jakkoli jsou možná svérázní, podivní nebo otravní – a že Ježíš zemřel i za ně – jakkoli zhřešili a zbloudili. Právě my, kteří jsme poznali Boží pokoj a radost, které působí Kristus v nás, pak můžeme tento pokoj a radost šířit a sdílet a druhé k nim vést. Je to pokoj a radost, které byly kdysi zvěstovány anděly a které jsou pro všechen lid.
„Beránku náš na nebesích, stůj při nás, až přijde tma.
Beránku náš na nebesích, neopouštěj nás, až začnem se bát.“
Amen.