Milí přátelé –
Když jsem malý, hrál jsem si často s ostatními dětmi venku na hřišti. Bylo to asfaltové hřiště, podobné tomu na obrázku, na kterém jsme hráli všelijaké míčové hry. Vždycky se nás sešla celá banda a až do večera jsme se na tom hřišti pěkně vyřádili.
Samozřejmě se stávalo, že jsem při hře upadl, což na asfaltu docela bolelo. A nejen to, mnohokrát to odnesly i tepláky, které se při pádu roztrhly. Má mamka byla šikovná a dokázala díry zašít, ale někdy byla ta díra už tak velká a ta látka tak prodřená, že tam mamka musela přišít záplatu, kus jiné látky nebo třeba nějaký odznak. Tím zakryla díru a já mohl tepláky používat dál, dokud jsem z nich nevyrostl.
V dnešním textu z evangelia také mluví Ježíš o záplatování, o přišívání záplat na roztržené šaty. Ježíš to ale nevypráví jenom tak pro zajímavost, ale proto, že chtěl na tom něco důležitého vysvětlit. Takovým krátkým přirovnáním, které Ježíš často používal, se říká podobenství. My jsme si dnes četli dokonce dvě krátká podobenství, která Ježíš pronesl společně, protože ona mají stejný význam, stejnou pointu, stejné vysvětlení. Jaké? To si právě nyní řekneme.
Nesepraná záplata na starý šat?
Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.
Čeho si všimněme na tomto vyprávění jako prvního, je to, že Ježíš mluví o záplatě z neseprané látky. Možná se vám někdy stalo, že jste si koupili nové tričko, kalhoty, šaty nebo pletený svetr, které jste si vyzkoušeli v obchodě v kabince a sedly vám naprosto skvěle. Pak jste je ale doma vyprali, dali uschnout a zjistili jste, že se nějak srazily, scvrkly, zmenšily! Teď už se do nich nevejdete! Bylo to proto, že byly z dosud neseprané látky, která se praním srazí a zmenší.
A Ježíš říká, že nikdo – kdo ví, že se nesepraná látka při praní srazí a zmenší – nevezme záplatu z takové látky a nepřišije ji na starý, mnohokrát vypraný oděv. Protože když se po vyprání ta záplata, ten přišitý kus z neseprané látky, srazí, vytrhne se z těch šatů a na nich pak zůstane ještě větší díra. Záplata z neseprané látky se zkrátka nemůže použít na zašití starých šatů. Je, obrazně řečeno, moc „živá“ na to, aby se hodila na zašití díry v „mrtvých“ šatech. Ta nová, přilátaná na staré, by způsobila více škody než užitku.
Mladé víno do nových měchů?
To druhé přirovnání je podobné:
A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!
Zde je důležité vědět, že mladé víno z hroznů jen krátce nakvašené je stále „živé“, ještě kvasí, takže z cukrů vzniká alkohol a přitom se vylučuje plyn, oxid uhličitý (CO2). Někteří dospělí mají rádi mladé víno, ten stále kvasící hroznový mošt známý u nás jako „burčák“.
Kdybyste ale to mladé víno nalili do starých kožených měchů, které už nepruží a nevytáhnou se, co se stane? Jak to víno v nich bude pracovat a vylučovat plyn, v určitou chvíli ty měchy prostě prasknou, nevydrží ten tlak a roztrhnou se. A vy přijdete jak o měchy, tak o víno. Ježíš tohle své srovnání uzavírá slovy: Nové vínu (patří) do nových měchů.
A co pointa?
Ale co s tím? Cílem Ježíšových podobenství není spekulovat, jak by se to mohlo udělat jinak – dát třeba větší záplatu, než je díra, nebo nenaplňovat staré měchy úplně, nechat v nich prostor na unikající plyn, apod. Ne, cílem není takto spekulovat; cílem je pochopit a uchopit, co Ježíš chtěl říct, jaká je pointa těchto přirovnání a mini-příběhů. A co to vlastně znamená pro nás?!
Tu pointu těchto dvou podobenství jsem shrnul do věty: „POZOR! NOVÉ JE ŽIVÉ!“ Ježíš totiž na svět přinesl lidem něco úplně nového, něco živého, do jejich vztahu s Bohem.
V Jeho době platila Stará smlouva mezi Bohem a lidmi, založená na zákonu, rituálech a na institucích jako byl chrám, kněží a opakovaně přinášené zvířecí oběti. Ježíš ale nepřišel jen „zazáplatovat“ tento systém, tuto Starou smlouvu. Bylo by to jako použít nesepranou látku na staré šaty, jako lít mladé víno do starých měchů.
Ježíš ustanovil zcela Novou smlouvu Boha s člověkem, založenou na Boží milosti, na odpuštění vin celého světa jednou provždy, a to díky Jeho vlastní oběti za nás na kříži. Středem a základem té Nové smlouvy je sám Ježíš Kristus, ukřižovaný a vzkříšený, Vítěz nad hříchem, smrtí, strachem a otroctvím zániku. Skrze víru v Něj se nám otevírají nové obzory…
Ježíš přinesl radikální změnu nejen do postavení člověka před Bohem, ale i do životů každého z nás, kteří jsme Ho poznali. Možná i vy si říkáte, že nejste dokonalí – kdo je, viďte? – a že by se vám možná hodila nějaká „drobná pomoc od Boha“. Třeba kdyby vám Ježíš dal víc trpělivosti, se kterou máte problém. Nebo by vás zbavil návalů vzteku nebo žárlivosti nebo čehokoli, s čím bojujete. A víc není třeba, říkáte se. Jenže opět, bylo by to jako přišívat nesepranou látku na starý oděv, jako lít mladé víno do starých měchů. Prostě to tak nebude dlouhodobě fungovat.
Očekávejte radikální změny, ne úpravy kastle...
Ježíš nám nepřináší jen „opravu drobných chyb“, nějaký upgrade zastaralého softwaru, nebo vylepšená pravidla do života. On nabízí a dává něco radikálního, kvalitativně nového a živého, co proměňuje člověka zevnitř a zcela. Dává nám „nové srdce“, „nového ducha“, nové postoje, nové priority, nové hodnoty, nový pohled na sebe i na druhé; a jednoho dne, při vzkříšení z mrtvých, nám dá i nové tělo, které už nebude nemocné a nikdy se nerozpadne v prach.
Z chaloupky palác!
Četli jsme si dnes dvě Ježíšova podobenství. A já bych na závěr přidal třetí, které ale napsal až mnohem později anglický spisovatel C. S. Lewis ve své knize K jádru křesťanství: „Představte si sebe sama jako živý dům. Bůh přichází, aby jej přestavěl. Zprvu snad můžete chápat, co dělá. Opravuje okapy a zatékající střechu a tak dál: že jsou takové práce třeba, jste věděli, a tak vás to nepřekvapuje. Teď ale začal do domu bušit tak, že to odporně bolí a přitom to nemá žádný zjevný smysl. Co má pro všechno na světě za lubem? Vysvětlení je, že staví dům docela jiný, než jste si mysleli – tady přidá nové křídlo, tam další patro, vztyčuje věže, buduje nádvoří. Mysleli jste si, že vás přestaví do pěkné malé chaloupky: a přitom z vás staví palác. Má v plánu přijít a sám v něm bydlet.“ (K jádru křesťanství, kap. 9. Vyčíslení nákladů.)
Pozor: Nové, co Ježíš přináší, je živé! Není to jen přídavek ke starému a mrtvému. Bude však ve vás žít a působit navěky. Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:
- verze KÁZÁNÍ
- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU