Je to opravdu mimořádné království. Tento Král sedí nahoře na pravici Boží, kde je nám neviditelný, kde je věčnou, nesmrtelnou Osobou. Ale Jeho lid je zde, dole na zemi, v tomto bídném stavu, vystaven smrti a všem neštěstím, se kterými se člověk může na zemi setkat.
Ale tento Pán, Kristus, sedí na výsosti po Boží pravici a má království života, pokoje, radosti a vykoupení ze všeho zlého, nikoli království smrti, smutku a bídy. Z toho tedy musí plynout, že Jeho vlastní lid nezůstane vystaven smrti, úzkosti, strachu, duchovním konfliktům a utrpení. Bude vytržen ze smrti či hrobu a z veškeré bídy. Bude s Ním žít mimo veškerý hřích a zlo poté, co On jej znovu oživí na těle i na duši.
Znázorňuje to na své vlastní Osobě. Stal se lidskou bytostí a sestoupil na úroveň bídy naší současné situace, aby v nás založil své království, když osobně sdílel veškeré lidské slabosti a obtíže. Z tohoto důvodu musel také zemřít. Pokud však měl být Pánem a Králem všeho stvoření a usednout po Boží pravici, nemohl zůstat v podmínkách smrti a utrpení. Boží mocí musel prolomit smrt a hrob a všechno ostatní, aby se mohl posadit na místo, odkud v nás může všechny tyto věci působit a darovat nám je.
(Komentář k „Žalmu 110“, rok 1535.)
