Milí přátelé –
Jak víte, věnujeme pozornost 4 svědectvím o životě, slovech, činech, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, slíbeného Spasitele světa, syna Boha i syna člověka. A také ztělesněné lásky.
Již jsme si řekli něco málo o Matoušovi – celníkovi, který ve svém evangeliu zdůrazňoval, jak si Ježíš všímá i lidí na okraji společnosti, lidí opovrhovaných a zatracovaných. Ano, i pro ně Ježíš přišel. I pro ně se z lásky obětoval.
Řekli jsme si také, co víme o Markovi – klučinovi, co se spřátelil s apoštolem Petrem; a ten zase zdůrazňoval, jak si Ježíš všímá i lidí nežidovského původu, kteří nebyli tělesně potomky Abrahama, Izáka a Jákoba, lidí, kteří neznali proroctví ve Starém zákoně o Mesiáši. I pro ně Ježíš přišel. I pro ně se z lásky obětoval.
Řekli jsme si i o Lukášovi – lékaři, co se přátelil s apoštolem Pavlem; ten zdůrazňoval, jak si Ježíš všímá lidí nemocných a postižených, slabých žen a malých dětí. I pro ně Ježíš přišel. I pro ně se z lásky obětoval.
Matouš, Marek a Lukáš se dívali jakoby společnou optikou - synoptikou.
I když tito tři svědkové Ježíšova života kladli důraz na různé detaily, mají mnoho společného – mnoho událostí, příběhů a podobenství se objevuje ve všech třech záznamech. Jakoby se Matouš, Marek a Lukáš dívali stejnou, společnou optikou („synoptikou“), a proto se jejich záznamům říká „synoptická evangelia“.
To čtvrté písemné svědectví, které napsal apoštol Jan, se od těch tří výrazně liší. Nepíše se v něm o mnoha zázracích, není v něm ani jedno podobenství, kterých Ježíš tolik vyprávěl. Čeho si tedy Jan všímá nejvíc? A kdo vlastně byl tenhle Jan?
Jan byl spolu s Ondřejem nejprve učedníkem Jana Křtitele. Chtěli se od něho dozvědět víc o Bohu a zůstávali s ním. Když pak ale jednoho dne Jan Křtitel spatřil Ježíše a řekl o Něm: „Hle, beránek Boží“, ti dva šli za Ježíšem a začali pobývat v Jeho blízkosti. (Jan 1:35-40)
Jan měl bratra Jakuba, který se také stal učedníkem Ježíše. Dostali pak od Něho přezdívku Boanerges, což znamená `synové hromu´ (viz Marek 3:17), nejspíš proto, že byli někdy trochu unáhlení ve své přísnosti. Když totiž Ježíše a jeho učedníky nepřijali lidé v jedné samařské vesnici, Jan a Jakub se zeptali: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“ Ježíš je za to pokáral: „Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ (viz Lukáš 9:52-56)
Jakub a Jan patřili mezi 12 apoštolů, mezi ten užší kroužek Ježíšových následovníků. Jan byl z nich pravděpodobně nejmladší. Všechny ostatní apoštoly také přežil a dožil se vysokého věku kolem 90 let; na rozdíl od ostatních nezemřel násilnou smrtí, ale přirozenou – stářím.
Jan sám sebe zmiňuje ve svém evangeliu několikrát, a to velmi výstižným a výmluvným označením: „… učedník, kterého Ježíš miloval …“ (Jan 13, 19, 20, 21) A to je to nepodstatnější, čím se Janovo evangelium odlišuje od těch ostatních tří: Jan vidí za Ježíšovým příchodem, za Jeho úžasným životem, za Jeho mocnými slovy a skutky LÁSKU. Té si všímal nejvíc.
Když se schylovalo k tomu, že Ježíš bude zabit a vzkříšen, víte, jak to popsal Jan? Napsal: „Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.“ (Jan 13:1)
Také když Ježíš visel na kříži a umíral v bolestech, Jan si všiml, že ani v takové chvíli Ježíš ve své lásce nemyslí na sebe a své rány, ale myslí na druhé a jejich bolest. Pod křížem viděl svou plačící matku a bylo mu jí líto. Svěřil ji proto do opatrování právě Janovi, který tam stál také. „Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: ‚Ženo, hle, tvůj syn!‘ Potom řekl tomu učedníkovi: ‚Hle, tvá matka!‘ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.“
Jan také pochopil, kde se bere v Ježíši taková láska. Bylo to díky tomu, že Ježíš jako Syn byl jedno se svým nebeským Otcem; věděl, že je a nepřestane být Otcem milován, že nebude Otcem opuštěn navěky. A také to chtěl Ježíš pro nás! Modlil se za to během poslední večeře před svým zatčením: „… aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. … (Otče,) dal jsem jim poznat tvé jméno (= to, jaký jsi) a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“ (Jn 17) Proto Ježíš dokázal projít všemi zkouškami, myslet na druhé, snášet pohrdání od mocných lidí, čelit ponižující smrti, ... protože v hloubi duše věřil, že ho Otec bezmezně miluje.
Jan to poznal a začal věřit v tuto Boží lásku. Není divu, že právě on napsal asi nejznámější verš celé Bible (Jan 3,16): „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
Bůh je láska, napsal Jan ve svých dopisech. Láska, která se snižuje a sklání až k nám. Láska, která slouží v pokoře těm, kteří to potřebují. Láska, která se obětovává namísto těch, kteří si zaslouží hněv. Láska, která odpouští provinilcům. Láska, která obdarovává druhé sama sebou.
Apoštol Pavel také poznal tuto lásku a modlil se za to, „aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.“ (Efezským 3:17-19)
Amen.