Bratři a sestry v Ježíši Kristu, který je naším životem –
Jedna z věcí, které mám rád, kterými se rád zabývám, je jazyk, slova a jejich původ, také slovní hříčky a v neposlední řadě i aforismy. Pokud se ptáte, co je to aforismus, pak vám mohu dát slovníkovou definici: Aforismus je stručné, úsečné a snadno zapamatovatelné vyjádření obecné pravdy či principu. Aforismus také často pracuje s jazykovým humorem, s ironií, s protimluvem či jinou slovní recesí.
Vedle lidových aforismů existují i takové, které se chápou křesťanských a biblických pravd, aby je nějakým způsobem „uvrhly do nového světla“ a „odkryly nový pohled na ně“. Vybrané křesťanské aforismy, od českého aforisty Pavla Kosorina, zveřejňujeme i na dveřích naší kaple, na nástěnce a na webových stránkách.
Jeden z aforismů Pavla Kosorina se týká četby Bible a říká:
„Začni číst Bibli – bylo by trapné, kdybys v nebi potkal Jákoba a ptal se ho, proč kulhá.“
Ano, abychom předešli trapasům při setkáních s biblickými postavami v naší společné nebeské vlasti (jako třeba s Noemem, s Abrahamem, s Izákem, s Jákobem, s Davidem a jinými), je užitečné číst Bibli a seznámit se s tím, co se těmto dávným hrdinům víry přihodilo na jejich cestě s Bohem. V Bibli se dozvídáme mnohá fakta, seznámíme se s mnoha jmény, s významnými místy, s historií, která nás všechny ovlivňuje dodnes.
O Jákobovi se tam například dočteme (viz Genesis 32:23-33), že urputně zápasil s Božím poslem a nechtěl se vzdát Jeho požehnání, až z toho nakonec vyšel s vymknutou nohou v kyčli (tj. vlastní slabostí), zato však s novým jménem Izrael (tedy i s Boží silou). Možná v nebi už kulhat nebude, kdoví, ale pokud ano, naše otázka po příčině by odhalila, že jsme četbu Písma kdysi zanedbávali...
Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že samotná znalost faktů, jmen či událostí z Bible není pro člověka to nejdůležitější, není to tím, co člověka zachraňuje a osvobozuje. Proto nečtěme Bibli jen kvůli seznámení se s věřícími osobnostmi minulosti! To by bylo málo a byla by to chyba.
Říkám to také dětem v naší škole. Některé z nich již pevně věří v Krista, mají zájem a dychtí po větším poznání Ježíše. Avšak v různých znalostních kvízech a testech jim to z těch či oněch důvodů moc nejde. Jiné děti jsou rychlejší, mají lepší paměť na jména apod. Proto vždy dětem připomínám, že faktické znalosti Bible jsou sice užitečné, ale nejsou to samé, jako osobní poznání Ježíše, jako důvěra v Něj, jako chození s Ním, jako budování života na Něm, jako čerpání života z Něj. Podobně jako to, že znáte svou mamku, je něco jiného, než že znáte její výšku, velikost bot, které nosí, nebo barvu její rtěnky…
Dětem říkám, že znát Bibli, její příběhy a její poselství, je bezesporu přínosné, protože nás skrze ni Bůh vybavuje duchovními zbraněmi k duchovním bitvám, když znovu a znovu obrací naši pozornost, naši mysl a srdce k tomu, který je jejím hlavním hrdinou a středem jejího poselství – k Ježíši Kristu, Spasiteli, ukřižovanému za naše hříchy, a vzkříšenému Pánu, který vládne nade vším.
„Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.” (Řím 15:4) Poučení, trpělivost, povzbuzení a naděje v časech dobrých i zlých – to nám dává Písmo, když ho čteme s očima upřenýma na Ježíše. Vždyť ty skutečné zkoušky, jak říkávám dětem, přijdou v každodenním životě, ne při hodině ve třídě.
Názornou ukázkou mohou pro nás být farizejové a ostatní náboženští vůdcové v době, kdy Ježíš čelil jejich nepřátelství. Oni byli bezkonkurenční znalci faktů Písma. Zkoumali Písmo den co den a většina z nich znala Starý zákon nazpaměť, samozřejmě v původním hebrejském jazyce! A přesto jim to nepomohlo poznat toho, o kom Písma svědčila, ani když stál před jejich očima. Oni znali fakta a události minulosti, ale nic z toho se nepřevedlo do poznání a důvěry v současnosti, kdy hleděli na Božího Mesiáše.
Čtení a naslouchání slovům Písma je smysluplné, protože díky tomu poznáváme Ježíše Krista, a tedy i Boha a sebe lépe. Ptáte se, jak k četbě, poslechu, studiu Bible máme přistupovat? S jakým postojem, s jakou touhou, s jakým cílem? Skvělá otázka!
Možná nám pomůže jiný aforismus Pavla Kosorina, který se také věnuje četbě Bible. Říká:
„Něco vám řeknu – nečtěte Bibli, pokud nejste zvědaví na to, co vám chce říct.“
Všimli jste si té návnady v první části? Slova „Něco vám řeknu…“ v nás vytváří touhu a zvědavost, co to asi tak bude, co nám chce říct. A následuje pointa: Mějte stejný přístup k četbě Bible! Přistupujte k ní s tím, že chcete vědět, co mi chce právě teď říct, čím mě chce Bůh skrze ni nyní oslovit. Otevírejte ji se zájmem, se vzrušením, s touhou slyšet, co Bůh chce s vámi sdílet právě v této chvíli. Zjistil jsem, že s tímto přístupem i známé texty znovu ožívají a svítí novým světlem pokaždé, když ke mně hovoří.
Pamatujme, že studium a četba Bible není a nemá být samo o sobě cílem. Nemá to být něco, co dělám, protože to prostě křesťané dělají. Četba, poslech, rytí a hloubání v Bibli, prozkoumávání Písma, to všechno jsou prostředky k cíli – k cíli, kterým je nasměrování naší pozornosti, našeho života, našeho všeho, znovu a víc k Ježíši Kristu, našemu navěky milujícímu Pastýři, k Jeho dílu vykoupení, k Jeho milosti, k Jeho darům, k odpuštění, svobodě a radosti, kterou v Něm máme.
Písma v sobě nemají život. Ale svědčí o Tom, který je sám život, který za nás svůj život položil a v němž i my máme nový život. Je-li nám On vším, už nemůžeme nic ztratit.
Amen.