Zpět na stránku

Jak nebránit Duchu

Skutky 7:51 - „Nepřestáváte odporovat Duchu svatému...“
Efezským 4:30 - „A nezarmucujte svatého Ducha Božího...“

· nedělní

Bratři a sestry v Kristu, přátelé –

Pokračujeme 6. dílem série kázání nazvané „ZAJÍMALO VÁS“ na Vaše náměty a otázky. Dnešní téma ‚JAK NEBRÁNIT DUCHU‘ vzešlo z následující otázky: „Jak to udělat, aby Duch svatý víc působil v mém životě?“

Než se na tuto dobrou! otázku pokusím odpovědět, je třeba si uvědomit, že se mezi křesťany vyskytují dva chybné a nebezpečné pohledy na Ducha svatého a Jeho působení:

broken image

1- Duch svatý přichází a působí POUZE při ojedinělých, vzácně se vyskytujících, dramatických a vysoce emotivních událostech

Takový postoj může vést k názorům jako: „Dneska jsem tu cítil / necítil Božího Ducha.“ Jako by právě náš pocit určoval a vymezoval, kde a jak Duch vane, v kom a jak právě jedná. Nebo: „My máme Ducha svatého, protože se mezi námi děje to a to, ale vy Ho nemáte.“

broken image

2- My už Ducha svatého k ničemu nepotřebujeme.

„My máme svou liturgii, svou tradici, svůj řád, svou metodiku, máme už všechno zažito, připraveno, vysvětleno a rozškatulkováno. K čemu nějakého Ducha?“

Oba pohledy jsou mylné a v rozporu s Písmem, které říká, že Duch svatý tvoří a buduje naši víru v Krista a také nám dává různé projevy této víry, např. i schopnost a odvahu vyznávat Ho! Jak je psáno v 1. Korintským 12:2-3 … „Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: ‚Ježíš buď proklet‘, a že nikdo nemůže říci: ‚Ježíš je Pán‘, leč v Duchu svatém.“ Pohanské modly byly němé, „z hrdla nevydají hlásku“ (Žalmy 115:7), ale Duch svatý je živý Bůh v nás působící, že mluvíme, chválíme, modlíme se, vyznáváme, svědčíme o Ježíši jako Pánu…

Chybnému, často „extremistickému“, vnímání Ducha se můžeme vyhnout, když na Něho budeme pohlížet správně: jako na Pána a Dárce nového života! Naše víra, naše chvály, naše modlitby, naše vyznání, naše uzdravení, naše trpělivost, odvaha, schopnost učit a vést, atd. – to všechno jsou různé znaky, projevy a dary působení Ducha svatého! Duch je k tomu zcela nezbytný (ne, že Ho nepotřebujeme), přitom ale nepůsobí JENOM ve vzácných, dramatických a citově dojemných situacích. Působí spíš každodenně, vskrytu, trpělivě, soustavně, pronikavě. Tak jako život biologický od jara do podzimu postupně raší a roste, vzkvétá a bují, tak působí i život duchovní, nový život, který Duch svatý žije v nás.

Duch Boží působí svou pronikavou mocí i všude tam, kde Boží stvoření svědčí o svém Tvůrci. Díky tomu Boží „věčnou moc a božství… lze… od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle.“ (Řím 1:20) Zejména pak a přímočaře Duch působí, kdekoli je Boží poselství evangelia o Božím Synu a Jeho díle vykoupení zvěstováno, čteno, znázorněno (např. křížem u cesty), vysvětlováno, oznamováno, připomínáno, zmiňováno v modlitbě atd. Duch svatý je zkrátka aktivní všude tam, kde Boží slovo „zapadá jako zrno do země“ lidských srdcí s cílem přinést mnohý užitek.

broken image

Skutečnost není tedy taková, že by mezi námi nebyla hojnost Ducha. Pravda ale je, že my Duchu vzdorujeme, bráníme Jeho vlivu, klademe Mu překážky. Přirozená síla v člověku není síla Ducha přijmout, ale síla Duchu vzdorovat! Jinak řečeno, naše činění pokání, naše navrácení se k Bohu, je vlastně naše kapitulace, naše ochota složit zbraně, odhodlání přestat bránit, odporovat a čelit všemu, co v nás Bůh touží vykonat.

Písmo přitom mluví o dvou kategoriích „bránění“ Duchu svatému. V případě zatvrzelých nevěřících se píše o vzdorování a vzpírání se. Sem patří verše jako: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!“ (Žid 3:15) anebo Vzpouzejí se a odporují Božímu vedení a žijí si podle svých vášní.“ (Jud 1:16a) Nebo slova Štěpána z knihy Skutků 7 (viz úvod).

broken image

V případě nás, křesťanů, pak Písmo mluví např. o trápení, zarmucování a zhášení Ducha. Zde bychom mohli citovat verše: „A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.“ (Ef 4:30), či „Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě.“ (1. Tes 5:19-20)

broken image

Úkolem pastora je mj. ukazovat, kde jsme jako křesťané, díky své slabosti a tělesnosti, zranitelní, kde často chybujeme, kde klopýtáme. Ne proto, abych vynášel rozsudek (neboť nejsem o nic lepší a vynášel bych ho i sám nad sebou), ale abych pojmenoval a otevřel místa, ve kterých potřebujeme požehnání, nápravu, léčbu, zlepšení – právě skrze působení Kristova Ducha. Ta naše slabá místa nám mohou bránit duchovně růst a dospívat. A uvědomění si slabých míst může naopak vést k velkým pokrokům a proměnám.

Podívejme se proto na 5 z mnoha způsobů, jak často Božímu Duchu „házíme klacky pod nohy“:

Pěstování výmluv a sebeklamů

  • „Jsem příliš zaneprázdněn. Jsem příliš unaven. Nemám čas na Boží slovo.“
  • „Jsem už bez chyby. Boží slovo už nepotřebuji.“
  • Odznáček s textem: „Měj se mnou strpení, Bůh se mnou ještě není hotov.“ – má blíž k pravdě.

Uchovávání návyků, lpění na zažitých způsobech

  • „Takový jsem, takový vždy budu. Tak jsem to vždycky dělal, takto jsem vždy mluvil.“ – jako bych chtěl zůstat náladový, sprostý, podrážděný, ustaraný, odsuzovačný…
  • Bůh svým slovem člověka proměňuje, ale nedělá to proti jeho vůli!
  • Ježíš se kdysi chromého u rybníku Bethesda ptal: „Chceš být zdráv?“ (Jan 5:6b) Zdá se nám to hloupé, ale někdy se neradi zbavujeme své „celoživotní nemoci“, na kterou jsme si zvykli.

Polovičatost, rozpolcenost, kompromisy – snaha stmelit „olej a vodu“

  • Udržujeme přátelství se světem (jeho principy a hodnotami), které ale nelze skloubit s přátelstvím s Bohem (s Jeho principy a hodnotami)… viz Jakubův 4:4
  • Chceme sloužit dvěma pánům, Bohu i majetku, což není možné… viz Matouš 6:24
  • Věříme Bohu, ale stále námi zmítají pochybnosti, a tak si necháváme „otevřená zadní vrátka“… viz Jakubův 1:6
  • Nevadí nám, že ze „sladkého pramene“ tryská i „slaná voda“ – a z našich úst vychází žehnání i proklínání, pochvaly i nadávky… viz Jakubův 3:10-11

Nevěnování pozornosti a uhýbání Božímu slovu

  • Např. lidé v pozdějším věku říkají pastorovi: „Škoda, že jsem to neslyšel dřív!“ Možná neslyšel, protože jsi dělal něco jiného. Možná slyšel, ale nevěnoval jsi tomu pozornost, nebral to vážně.
  • Nebo pastor vyprávěl, jak mu kdosi při odchodu z bohoslužby děkoval, jaké to měl krásné kázání. Ale on tu neděli vůbec nekázal, nýbrž jeho kolega, který vypadal naprosto jinak! Ten pastor si dodnes říká: „Co během kázání ten člověk dělal?“
  • Uhýbání, odklánění Božího slova – když ho slyšíme nebo čteme a říkáme si: „Jo, jo, kdyby to tak slyšel Franta.“ „Jó, tohle je přesně pro mou snachu.“ Ne, Boží slovo oslovuje mě! Frantovi a snaše ho také mohu přinést, ale jindy; tady a teď promlouvá ke mně!

Teoretizování a neuvádění ve skutek

  • Křesťanství zůstane v rovině „životní filozofie“, a ne „životní síly“!
  • Příklad: „Plavání na suchu“ – chlapík má doma sbírku plavek, na polici knihy o plavání, na zdi plakáty plavců, chodí do kina na filmy o plavání, každé ráno si před zrcadlem zkouší plavecká tempa, … ale když se ho zeptáte, kam chodí plavat, řekne, že plavat nechodí, že se bojí vody… chodí do diskuzního kurzu o plavání, ale plavat nejde… Není to podivné?
  • Ale co naše charitativní činnost, vydávání svědectví, služba v církvi, modlitby za druhé – možná tomu všemu fandíme, umíme o tom mluvit, čteme o tom knihy, ale Bůh nás přece vede k tomu, abychom „uváděli své spasení ve skutek“… viz Filipským 2:12b

Chceme zažívat více vítězství Ducha? Chceme oplývat hojností Ducha? Chceme přijímat a sdílet požehnání Ducha? To je skvělé! Bůh si nepřeje nic menšího!!! Pamatujme proto:

Vítězství Ducha začíná tam, kde končí náš bojovný vzdor.

Hojnost Ducha přichází tam, kde si přiznáme svou nedostatečnost.

Požehnání Ducha vzkvétá tam, kde sázíme Boží slova.

broken image

Jedna ilustrace na závěr: Drak určený k létání… vítr vane všude kolem něho… když ale leží na zemi, není k ničemu… potřebuje vzletět, tam ho vítr požene. Jako nás Duch svatý. Amen.